Ahoj. Byl jsem sice nazván staromilcem - konzervou, ale i tak mi to nedá a obtisknu sem svojí myšlenku - návrh.
Zdá se mi, ne je to tak, že poslední roky se kultura v loděnici zjednodušila na : vypijem sud nebo dva, nějaké kořalky a pak Žany dojede pro notebook s umělohmotnejma skapísničkama. Nic proti, ale neumíme to třeba bez drátů? Když pominu kravál, v kterým se navzájem neslyšíme, takže o to víc se chlastá, tak nešlo by se vrátit trochu zpátky? Rád si ty skáčka poslechnu, když je chlapci zahrajou na fňukny...
No a teď o tý myšlence. Je možnost získat piano od spřáteleného oddílu čádíků. Forma platby je v jednání. Jde o to, jestli jsme schopni a ochotni to piano zachovat v původním stavu. Prostě se k němu chovat jinak, než k židličkám na poslední akci. Říká se tomu myslím úcta ke společnému majetku. Takže bych rád znal názor většiny z vás. Přežije piano v naší společnosti?...stálo by nejspíš pod tím prima obrazem.