Po náročné koordinaci odjezdu a rozdělení posádek jedou dvě oktávky
- Kubís, Ií, Bob, Kavex
- Źany, Láva, Hanka
24.3.
Z Plzně odjíždíme nakonec asi v půl sedmý (odvoz astry do Blatenský, zastávka pro boty na Bručnej a výměna rozdrbaný občanky za funkční pas ve Lhotě.. přece jen nebudeme riskovat nepřátelské pohledy částečně znovu zapřažených pohraničníků).
Druhý auto nakládá Lávu v Pňovanech, takže časově jsme na tom podobně a myslim, že za Regensburgem (dál Mnichov, Innsbruck, Brenner, Madona, Milano, Livorno) se potkáváme. Po cestě ca hoďka a půl kolona za Mnichovem, do Livorna přijíždíme po pátej ráno.
25.3.
Spát nejdem, musíme být v sedum na trajektu. V přístavu se opilého řidiče Kubího ujímá osobní navigátor, který pochopil, že místní značení, resp. neznačení je nám cizí a nejsme schopni bez výpomoci nalézt správnou frontu před lodí. Naštěstí ho ani nenapadlo, že důvodem jízdy v protisměru na kruháči může být také zvýšená hladina alkoholu v krvi… Trajekt má asi dvě hoďky zpoždění, při nalodění ještě ti cikání italský poslali Žandula pro druhej tiket nebo nevim, co to mělo znamenat. Každopádně pozdní odjezd se nikdo nikterak dohnat nesnažil, a tak se v Bastii vyloďujem místo ve 12 až dvě hoďky po poledni. Je hezky, probíhá až nestandardně rychlá domluva a odjíždíme na spodní Golo. Na vodočtu v Brachettě 165 cm, voda dobrá, ale úsek nic moc i na rozpink, příště leda tak s ócéčkem. Nastupujem u péglu, vystupujem u dalšího mostu v nějakym mandarínkovym sadu. Ca v první třetině jez s pořádnym zabijáckym mazlíkem, vlevo po prehlédnutí sjízdné. Jináč není co rozebírat. Možná tak nález dětský plastový slalomky a kopačáku, který nám zpříjemňuje čekání na túristy. Po tmě hledáme spaní na soutoku Vecchia a Tavignana … když jsme po pátý slyšeli, že ten most tu před deseti lety nebyl, tak jsme natáhli plachtu přes starou slepou silnici u posledního mostu přes Vecchio, po kterej se před deseti lety zřejmě jezdilo a říkali jsme si, že by to chtělo hledat chrápaliště za světla… jednou se nám to za zájezd asi podařilo :-D
26.3.
Žany si ócéčkovej rozpink nedal, a tak další den sedáme na druhou místní vošmendu. Jedem Tavignano z kempu pod soutokem s Vecchiem. Začíná se na přehradě, následuje dlouuuuhá retardéra, dnešního času zavřená. Tahnem lodě suchou šlajsnou a znovu nasedáme. Řeka je víceméně pořad stejná, trošku ve spádu, taková trojka pro všechny, asi dvě trošku těžší místa. Voda asi střední, suchý to nebylo. Někde v půlce na vysluněné plážičce sváča a PU, u druhého mostu výlez. Přijíždějí turistí, původní plán byl stihnout odpoledne jezera, to padá, zřejmě by se to nestihlo. Spát jedeme do zavřeného kempu na Restonicu, krátká procházka kolem řeky k prvnímu pravýmu přítoku, tam troška adrenalinu při přechodu přes kládu a hurá na Lávovo stejky.
27.3.
Dneska nevodácký den. Na programu je včera zrušený výšlap na Lac de Molo. Autem vyjíždíme na parkoviště do nějakých 1300 metrů. Celou dobu stoupáme kolem Restonici. První jezero je cca v 1700 m.n.n, druhé o dalších dvě stě metrů výš. Sněhu je hned od začátku po kolena. Nicméně na túru vyráží překvapivě i Žany. Brzy se tedy z důvodu špatného obutí vrací, a to i přes to, že jsme u první zastávky potkali partičku děvčátek, která zvládla výstup na jezírka v čínách. Posledních pár metrů jsou žebříky a už vidíme první jezero. Fotky, seznámení s kavčaty, sledování skialpinistů, kteří jezero naštěstí přejeli a rozhodnutí, že na druhý kašlem, že dáme návštěvu města. Jedem na obhlídku Corte, ve městě mrtvo, nikde ani noha, ani auto, ani nic… v pět skončila zřejmě siesta, a tak to trošku ožívá… Kavex nalézá peckovou vinárnu, ve které jsme rozhodně nebyli naposled.. snad to tam dědek do naší další návštěvy ostrova povede ve stejném štýlu. Velice špatně se „podnik“ opouští i chudákům řidičům, nicméně zážitek je to i za střízliva. Spát jedem pro úspěch opět do kempu na Restonicu.
28.3.
Plán byl brzy ráno vyrazit na Vecchio, protože se to jede minimálně šest hodin… skutečnost je – v poledne vyrážíme z kempu na Vecchio a jedeme ho 6 hodin… jelikož sedáme na vodu v půl druhý, tak vylézáme skoro za tmy. Na výstupu (u mostu na Nocetu) je 155 cm, nedostatkem vody to netrpí, nicméně nemůžu říct, že by mě tahle řeka nějak významně oslovila. Žadný extra pěkný místo nebylo, asi osmkrát jsme obnášeli, hodně zablokovaný, hodně sifonů… první místo, co obnášíme je tzv. mlýnek.. ten samotnej skok vypadá docela hezky a jetelně, nicméně za ním se špatně vylejzá a skoro celá řeka teče doprava do pěkného sifonu… možná by byl teda projetelnej v lodi, ale riskovat to nikdo nechceme a tak všichni obnášíme vlevo. Moc těch obnášek si nevybavuju, ale většinou to byla buď fakt uplně zabarikádovaná řeka, skok do šutrů, sifon… myslim, že všechno jsme obnášeli vlevo a i na většinu míst jsme zleva koukali. Ale jsem si téměř jistá, že mam čárku a znovu to jet nemusim… na výstupu se potkáváme s Hankou a Kavexem, kteří naštěstí poblíž narazili na párty místo místní omladiny, ta se v průběhu naší koupele stihla vykýblovat domů a nám tak plácek nevědomky přenechala k přenocování (přejíždíme Vecchio na pravý břeh a pár metrů za mostem plácek po pravej straně).
29.3.
Po Vecchiu už jsem začínala být Korsikou (po vodácké stránce) docela zklamaná… nejdřív dvě řeky sjízdný na otevřence, pak zablokovanej a zasifonovanej potok, k tomu ranní nečinnost party protahující se do odpoledních hodin…naštěstí pro mě dnes přichází na řadu Fium Orbo… úsek Defilé de Strette. Nastupujem u nějakého lanového centra, výstup v přehradě u mostu. Až k první peřeji, která je pořádně vidět ze silnice, jedem na oči.. pak už hodně koukáme, často spíš jen proto, že řeku neznáme. První skok v soutěsce všichni přenášíme. Vypadá to, že před hranou se část řeky hrne do díry ve skále a těžko říct, co to na hraně s lodí udělá.. bohužel zrovna žádná partička, která by nám ukázala, jak se to jezdí, není v dohlednu. Následuje dvojkombinace – šikmá jitrnice trochu ženoucí pod skálu, šutr uprostřed a pokračovaní s další jitrnicí a válečkem při pravu… za větší vody asi bytelná pětka. Jede Žany, Bobík tam předvadí nějaký eskymáky v akci, Kubí v pohodě, já a Láva obnášíme…za větší vody asi obtížné… následuje několik dalších pěkných míst – dlouhá kaskáda s několika válci, při levu zadarmo průjezdná, dojíždíme k jakejsi podkově, která je taky vidět ze silnice a nakonec i tenhle skok všichni obnášíme. Pod tímhle skokem je vodočet, máme 55 cm… taky bych to tipla na nějakou střední vodu. Skok u trubky… pozor, je tu mělko a vpravo navíc vybíhá nějaký skalní žebro a zasahuje až bůhví kam, takže pro příště nejlépe trefit trubku a slajdnout to po ní. Po trubce taky ještě pár místeček a už vidíme most a přehradu. Koupačka a odjezd na nákup do Ghisonaccia. Na můj vkus neproběhla nejlepší domluva toho, co budeme dělat, kam pojedeme, atd. Nicméně nakonec kempíme u cedule národního parku na Travu – u prvního mostu od moře, na nástupu na spodní úsek.
30.3.
Ráno probíhá klasicky, sluníčko a až zbytečná pohoda :-D.. Láva jde umýt nádobí a po návratu zjišťujem, že se umyl. Poněvadž nebyl po ruce sprcháč, použil jar :-D. Jelikož spíme na nástupu, nesedáme na vodu v půl druhý, ale už ve 12 :-D… od úseku nicmoc nečekáme, takže nás velmi příjemně překvapuje. Vody je teda málo, v kilometráži píšou doporučení asi 8-15 kubíků, tak se asi blížíme k tej spodní hranici, ale i tak nemůžu říct, že by se mi řeka nelíbila. Hlavně začátek je hodně ve spádu. Na rozlitinách (byly 2) vždy kousek pro nedostatek vody přetahujem. Ke konci se prodlužují hluchá místa, nicméně po cestě dva pěkný skoky a celkově bych to rozhodně neodsuzovala. Za větší vody bude, myslim, hlavně začátek, docela výživnej. Končíme v nízké soutěsce (na silnici je to mezi posledními prahy za městem a křižovatkou na Ventiseri. Chválíme Kubího za to, jak krásně našel výlez ze soutěsky a dovedl nás pěšinkou přímo k autu. Ovšem nic netrvá věčně a u aut zjišťujem, že Žany sice klíče od auta má, ale zamčený u nás a Kubí je sice taky má, ale zamčený u Žanyho… takže Kavex s Hankou ležící někde na přistávací dráze bojovejch stíhaček u moře ruší telefonát, oznamující jim, že by se měli neprodleně dostavit k autu, protože nemáme klíče a pro pět lidí jen jedno pivo :-D. Navazujem a míříme do Bonifaccia, po cestě ve městečku Solenzara stavíme u moře a pak už rovnou do městské pevnosti. Bonifaccio je fakt pěkný město, původně jsme se v něm chtěli navečeřet v restauraci, ale jelikož tam byla nejlevnější Margharitta za 15 éček, rozhodli jsme se někde po cestě na Taravo uvařit fazole. Dokonce jsme chtěli využít služeb místních kempařů, ale když nás z kempingu jako stvořeného pro horor vyhnali dva hladoví psi, museli jsme na mé přání ujet dalších aspoň padesát kilometrů, aby nás ti domácí mazlíčcí nevyčmuchali. Nakonec spíme někde na odpočívadle u hlavní silnice.
31.3.
Ráno vstáváme poměrně brzy a konečně se shodujeme na tom, že už by bylo opravdu fajn buknout ten zpáteční trajekt… cena 130e už je dávnou minulostí a z notebuka na nás kouká krásných 250e za cestu z Bastie. Rychle vyplňujem všechny kolonky, odesíláme platbu a přesýpací hodiny se na obrazovce noutbůka otáčí nepříjemně dlouho… nakonec vyskakuje informace, že platba byla blokována, nicméně potvrzení o platbě a rezervaci není možno zaslat a máme kontaktovat kólcentrum (o kterém z Čech bezpečně víme, že fakt nefunguje) – super. Píšu meila nějakejm Italům, ať si v tom udělaj pořádek, načež mi odpovídají, že v průběhu blokace platby došlo ke změně ceny trajektu a pokud chceme potvrzení zaslat, máme doplatit dalších 45e :-D… šmejdi.. nakonec si nechávám peníze odblokovat zpátky (ta blokace visela na účtu celej tejden a naštěstí mi prachy fakt vrátili) a rozhodujem se platit trajekt na místě. Jsem z toho trošku rozladěná, ale přece si nebudu kazit pěkněj den. Dojíždíme na nástup Tarava – podle znalců ostrova k traktoru, podle nás začátečníku název místa nepochopitelný, páč zde už žádný traktor nestojí. Vody v řece celkem dost, čímž se nám vytváří několik skupinek. Sekce vodácká (já, Kubís a Bobik), platforma turistická (Hanka, Kavex a Láva) a platforma pivní (Žany). Rozdělujem se dle denního programu. My nasedáme na vodu, sjíždíme první peřej pod mostem a pokračujem dál. Než se jsme dojeli k prvnímu zásadnímu místu, svezli jsme se tak 3-4 kiláčky na pěknej trojkovej vodě. Pak se po levej straně objevila skála, v řece trošku kudrnatější voda, šutrák uprostřed, vedle něj vlevo sjízdné – válec, ale nad nim to mělo kule. Při obhlídce nás předjela skupinka řeky zřejmě znalá, páč do toho naburácela bez koukej. Jedem taky… následují prsty, další ukázka, že vody bylo dost – dalo se jet s pádlem na hlavou a nebrousila se okolní skalka :-D… jedem uplně vpravo, střed a levý průjezd nic moc. Další místo jsme myslím obnesli (vlevo), celkem vysoká a dost rozbitá kaskádka. Následuje slajdík, vpravo spíš skok přes placák proti skále – pod slajdem totiž válec jako vrata, jedem vpravo. Pak další souvislejší místo s pašákem válcem uprostřed a nepříjemně podemletou skálou na konci.. já raději obnáším, klucí jedou, v pohodě. Pak další souvislejší místo s obrovkým válcem na konci. Jedeme až nad něj, dlouho nebyl vidět. Koukáme do toho, já si loď opět přehazuju pod, Kubí prstonosovka, Bob si dal nahoře kolečko pro štěstí – spadlo mu pádlo do řeky, lovil ho a zespoda to vypadalo na nějakej rituál :-D, ale rituál pomoh a taky v klídku sjiždí. Pak, myslím, ještě jedno místo obnášíme vpravo všichni a na konci už na nás čeká Žany přibližně v polovině svýho denního programu. Sjíždíme poslední peřej u mostu, koupačka, pobal a odjezd. Nabízím své řidičské schopnosti a Kubí s Bobem prováděj rychlošrot, aby se dostali na Žanyho vysílání, páč cesta je dlouhá. Turisti na nás nakonec čekají někde za Corte, kde nepoklidně ponocujem.
1.4.
Ráno řidičů málo, nicméně času není nazbyt a je třeba trošku porušit přepisy, co se zbytkáče týče . Míříme rovnou do Bastie, kde sháníme tikety na trajekt. Nepříjemným zjištěním je, že po nás chtějí asi 330e.. no nedá se nic dělat, na druhou stranu musíme a sobotní trajekty jsou cenově ještě nepříjemnější. Kupujem trajekt, kupujem v blízkym supermarketu taky několik místních smradlavých sýrů, vín, apod. a jedem čekat do přístavu. Nalodění, plavba i vylodění v pohodě, v podpalubí nás vítá totálně zasmraděný auto, po jehož otevření se mi dooost zvedá žaludek…sejry jedou :-D… jen vidina dalších minimálně deseti hodin v autě není bůhvíjak okouzlující, takže volíme menší zlo a po půlnoci spíme na výstupu z Tiefenbachklamu. Druhý auto píše, že dorazilo do Plzně a my se akorát budíme na Brandenberge… předešlej den jsme váhali, jestli tam do toho ještě nenastoupit, nakonec ale vítězí včasnější domácí sprcha. Každopádně Korsiko, nebyli jsme tam naposled ;-)
