Hamerský potok
23. – 24. 9. 2006
Účast:
Noris, Helena, Jára, Klára, Íí, Hujer, Králík, Marťa, Maxík, Směch, Karel Hlaváček, Tereza, Matěj, Martin, Wally, Martina, Jana, Lucie, Veronika, Honza, Michal, Ondra, Dan, …
Sobota 22.9. a Neděle 23.9.
Splutí Hamerského potoka WW I – III – nízký stav vody
Vedoucí zájezdu Králík nám domluvil odvoz autobusem na sobotní sedmou hodinu ranní od nás z loděnice. Jediným problémem bylo, že vozidlo už z části obsadili Čádíci, a tak se ve vzduchu vznášel jakýsi nelibý zápach…J. Po tříhodinové cestě se nám podařilo s Fištou za volantem dojet do kempu u rybníka, ze kterého se upouští voda do jinak polosuchého koryta Hameráku. Králík nás všechny přihlásil do závodu, koupil nám dvoudenní permici na vodáckou MHD a rozdal nám závodní čísla. Pak už nám jen zbývala hodinka odpočinku do začátku závodu.
Start jako obvykle byl již uprostřed rybníka, akorát nám letos pádlování po vodní ploše k hrázi velmi stěžoval a znepříjemňoval silný protivítr. Výsledkem pak byly vlny a stříkající voda hnaná vzduchem od špice lodi přímo do očí nebohého vodáka ještě k tomu zápolícího s odfukovanými listy pádla. Přesto se nám všem podařilo dojet až k hrázi, kterou jsme s loděmi na rameni přenesli a znovu nesedli do svých vaklavých člunů až o několik metrů níže u výpustě vody z trubky. Zde jsme si trochu zablbli a zarodeovali a pak se už vydáváme do prvních branek. Hned se nám zde cvaká amerika s Terezou na kormidle, a tak je pomáháme odlovit. Přichází první kaskáda a opět rozplavba deblkanoe – v druhé kaskádě zase tahají za ucha šprajdy – v třetí dtto. A čtvrtou poslední raději na norisův rozkaz obnášejí. Ale i my ostatní z jízdy nemáme bůhvíjaký požitek, protože vody je letos hodně málo, a tak v zakalené tmavě hnědé vodě nepotkat za celou jízdu šutr je pouze zbožný sen.
Děti ŽK, ačkoliv si právě sjeli (někteří spíše proplavali) i hořejší část, začínají se závodem až pod čtvrtou kaskádou. Většina z nás ale jede napřed do cíle a s dětmi zůstává Noris, Směch, Helena a Martin. Noris zde pak předvádí ukázkovou samozáchranu při uvíznutí pod podemletým kmenem stromu. Ač je celý zapasován pod dřevinou, neustále uklidňuje přihlížejícího Plcha slovy: „OK, OK“ a pod vodou vylézá z lodi. Tu si pak drží stále pod kmenem a snaží se onu kládu podplout. Což se mu ale vzhledem k tlusté vestě nedaří, takže se nakonec i s lodí pod stromem škrábe zpět proti proudu a dokonce to i zvládá. Ostatní jsme touto dobou již dávno v cíli a popíjíme zde zdarma pivko a pojídáme jablka a chléb se sádlem. Poté, co většina z nás má v sobě minimálně jedno pětipivo, se zábava začíná trochu zvrhávat – házení kamarádů do vody, polévání se pivem, nadávání Čádíkům… Vrcholí to tím, že došel sud a nový nám odmítají vydat. Walli sice šlohnul pípu, ale odvahu narazit nalezený plný sud chlazený ve vodě nenašel … za to krádež pípy úspěšně nafingoval na Čádíky, kteří krom toho beztak odcizili a ihned vypili flašku rumu.
Cesta emhádé busem nahoru zpět k hrázi je ale přesto velmi veselá a i naše druhé splutí je v příjemné opilecké náladě. Tentokrát končíme pod poslední kaskádou a do kempu vyjíždíme z části busem a z části vlakem. A nyní už následuje jen velmi dlouhý a vydatný večírek…
A zase je tu jedno ráno s bolehlavem. Nejhůře vypadající Matěj je vysypán ze substance ožralého spacího pytle, přivázán ke kajaku a vyslán na širou ale nečirou hladinu rybníka. Kupodivu se Matěj záhy cvaká, chvilku se topí, pokouší se pod vodou odvázat od lodě, což se mu moc nedaří, a tak o dno rukama zvedá. Pak už jen suší peníze a mobil…
Většina lidí odjíždí na první jízdu velmi záhy v půl desáté. Walli, Hujer a Matěj trochu zezelenali a v dobré náladě se vydávají do „hustých a vysmátých“ vod Hameráku. Hujer se poněkud probírá v okamžiku, kdy se zde zasekl s pádlem do dna a i s kajakem se přes pádlo převaluje a ztrácí ho. Docela dlouhou dobu drhne hlavou a ramenem ve dvaceti centimetrech vody o dno, poté nějak chytá pádlo a zvedá. Následkem jsou odřené prsty a natlučené ruce a ramena a hlavně poškrábaná freestylová helma. Všichni se pak setkáváme pod čtvrtou kaskádou a pokoušíme se zde nacpat do MHD busu. Při navazování se strhne totální bitka – lodí je asi tak dvakrát více než kapacita vleku. Jen Hujer rovnou v poklidu hází loď přímo do busu. Dáváme si ještě jedno splutí a to obou úseků a v rekordní dvě hodiny kvůli nevrlým Čádíkům odjíždíme směrem na Plzeň.
Splácal: Hujer