Čertovy proudy pod Lipnem 2006
Účast: Jára, Martin Plch, Kubánec, Íí, Hujer, Lucka, Moucha, Fíďa, Bob, Mates, Žany, Wally, Pulec, Láva a pak se tu taky poflakovali Boháči a Karel Malý a v neděli přijel sám velký Čak Noriss s rodinou
Pátek – Neděle 1. – 3. 9. 2006
U některých jedinců až 6 x splutí Čertových proudů pod Lipenskou přehradou WW III – IV+ (i když Škvíra je dle mého v pětce) - máme cca 25 kubánců
Po minulém roku, kdy jsme se na oblíbené Lipno od nás z loděnice dostali jen v omezeném počtu, je nás letos až požehnaně. A z toho i též trochu pramení problémy, jako je včasný odjezd z plzeňské loděnice a poskládání se do aut. K večeru se nám nakonec daří vyrazit, ale první auta jsou i tak ve Vyšáku v kempu až za tmy. Zvláště když jistý „obr“, z jehož útrob se veškerými otvory linul zelenavý hustý dým, bloudí kdesi po Šumavských pláních a stráních…
Vstávání po ránu bývá vždy pěkná řehole, ale zvednout se svítáním své těžké údy, když má člověk několik promile alkoholu v krvi, je leckdy téměř až nemožné. Přesto se nám daří se vykopat rekordně brzy (dokonce i Žandul vstává) a dáváme si – tedy všechny tři auta – sraz nahoře pod slalomkou. Zde se poté různě naháníme, někdo se obléká do waserhadrů, někdo uvolňuje své svěrače v nedalekém lesíku mezi skalkami, někdo se vybavuje s různými vodáckými známými i neznámými, někdo prostě zmizel a není k nalezení… Výsledkem je, že Mates naštvaně sedá do člunu a mizí za první větší vlnou. A zase se nic neděje. Pak už jen Pulec flegmaticky marně dohání mouchovo auto řízené nevodáckou Luckou, snad jako že by potřeboval svézt autem suché věci…
Další skupinka (Moucha, Hujer, Fíďa, Láva, Wally, Kubánec, Íí, Martin a Jára), která se upíná šprajdou do vratkých plastových kocábek, vyráží do zpěněných hnědavých vod Vltavy. První „vzrůšo“ je už na Železňáku, kde si Wally dává nějakého toho eskymáka. Následuje hrozný volej dvou nekonečných rybníků, pak nízký skočík jezíku u Garáží (ten v neděli prý trochu překvapil Žanyho). A konečně je to po roce zase tady – starý známý katarakt Na Papírně. Wally s Martinem, co jsou na Lipně poprvé (stejně jako Íí a Jára), si tu opět trochu trénují eskymování poté, co spodnější válec berou na komoru a jejich rodeovky se snaží o nějaké back figury.
Ještě projíždíme trochu klidnějším úsekem řeky a před námi se pomalu začíná objevovat jez Vrata. Kubánec hned vyhání Íí na levý břeh a my ostatní jedem vstříc úzké šlajsně s průtokem mnoha kubánců. Na rodeovkách a playbotech stojí za to najíždět netradiční cestou spíše z leva, kdy to člověka až po hlavu zamáčkne někam pod vodní hladinu a pak ho to vymrští slušnou rychlostí proti obrovské mase zpěněné vody pod jezem. Někdo si pod vodní stavbou zavěšuje do mocného vracáku doleva, někdo to raději bere rovnou levou částí řeky přes následující peřej a zavěšuje až pod ní uprostřed řeky za kameny. Nyní následují dva pěkné vodnaté katarakty – zvláště ten spodní končí vypečeným válcem, co se vpravo neprojíždí až tak snadno. Například Moucha s Fíďou v něm při druhé jízdě lehce bydlí. A přichází Škvíra, kterou prozatím všichni obnášíme, ale ze břehu si jí náležitě prohlížíme. Akorát Fíďa nasedá těsně nad Škvírou a sjíždí toto místo dámskou cestou u levého břehu – akorát se tak trochu přesvědčuje, že to tudy není až tak dámské… Další jízdu již Moucha následován Hujerem s Fíďou úsek nad Škvírou jedou: Už od posledního kataraktu se držíme u pravého břehu. Řeka začíná mít pomalu slušnou rychlost – stále se držíme vpravo, poté podjíždíme větev stromu a rychle do leva. Na pohodu všichni projíždíme nejzásadnější místo peřeje, kterou představuje nepravidelný rozbitý válec a pak se už jen řítíme skluzem dolů a všichni z uctivé vzdálenosti míjíme nepříjemné podemleté kameny v pravé části spodní části Škvíry.
Teď už máme pod sebou jen jednu peřejnatou zatáčku a stavíme vlevo ve vracáku těsně nad Schody. Moucha to jede tradičně na voči, ale alespoň počkal, až vystoupíme na břeh, abychom si mohli jeho jízdu prohlédnout. A že stála za toJ. Mušínec dvě vstupní peřeje jede na svém creeku s námořnickou rozvahou, aniž by smočil pádlo. U třetí peřeje to bere tradiční cestou (která je ale v důsledku s mnohem těžším nájezdem) doprava … a samozřejmě to nestíhá, takže se intimně objímá s obrovským šutrem. Nakonec to nějak zvládá a samotné schody skáče poměrně v pohodě. Všichni ostatní se též pokoušíme po úvodu dostat do pravé části, ale většině se to nedaří a pak si každý hledá svoji cestu. Wally si to téměř celé dává hlavou dolů – když už zvedne, tak tam vzápětí zase padá. Plch je na tom podobně. Ostatní si nedávají asi tu nejlepší cestu, ale je to bez potupného eskymáka.
Tak Schody máme za sebou, teď už jsou všechny peřeje jen příjemné pohoupáníčko. I když … záludný válec kousek nad Hájovnou zase polapil nějaké ty lipenské abonenty. Zejména Wally zde předvádí pěkného a téměř čistého backloopa. Naštěstí válec nakonec všechny vykopnul a nikdo nemusí z lodi ven. To už tak neplatí k večeru, kdy se záměrně do vodní díry pouští Mates se snahou předvést nějaké to rodeo. Výsledkem je ale až dvojité „rodeo“ bez lodě až po vykrysení. Ten mizernej válec se fakt nezdá. Dokonce i Jára, který záměrně válec boofuje, předvádí jen řádnou šrotovačku ukončenou naštěstí výplachem.
První jízdu zakončujeme pod Hájovnou a hned se chystáme na další splutí. Část z naší grupy se vyváží vlakem ke Garážím, ostatní tam vyjíždíme autem. Po nějakém tom občerstvení znovu usedáme na vodu, ale odpouštíme si dva horní rybníky a jedeme to až od Garáží, kdy máme před sebou jen to nejlepší počínaje Papírnou. Z obra si druhou jízdu dává jen pár lidí – tuším že jen Pulec a Mates. Od nás Hujer, Jára a Plch si v podvečerním čase dávají ještě třetí jízdu, tentokráte jen od Vrat.
V neděli nás pod mostem u kempu (nechtělo se nám platit za přespání) opět vítá krásný slunečný den a tak hurá opět do rozbouřených vln. Dnes už rovnou vyjíždíme jen dvě auta a necháváme „obra“ se svojí kocovinou v kempu. I když i oni se nakonec zmotoří a kromě Boba si všichni dávají jedno splutí – a Mates s Pulcem včetně Škvíry. Naše dvě osádky automobilů si tedy tradičně vyjíždějí na první jízdu pod slalomku. Moucha, Hujer a Fíďa opět zkoušejí Škvíru. I když je dnes o něco méně vody a zrovna tato peřej je oproti včerejšku náročnější a nájezd je mnohem nepřehlednější a rozbitější. Přesto nás všechny po nejobtížnějším válci přivítal skluz s čistým výhledem a nikdo se v pravé části nepokoušel hlavou odsunout podemleté kameny. No a na schodech opět každý hledá svojí vlastní cestu a Plch s Wallym neopomíjí ani povinné eskymování.
Při naší druhé jízdě, kterou vynechává Wally, Íí a Moucha, se k nám přidává trochu vystrašený Noris, který před chvílí dorazil autem. Fíďa mu dělá předjezdce a Noris kromě Škvíry jede všechno a dokonce bez eskymáka. Ač říkal něco o tom, že mu stačí si dát Lipno jen jednou za život, zmobilizoval ještě Járu s Plchem a Wallym a dokonce na kousek úseku i Karla Hlaváčka … ani nevim, jak to dopadlo, protože já se už řítil autem směrem na Plzeň, ale nedávno jsem ho potkal a žádné zjevné jizvy či zlomeniny … tak asi v pohoděJ.
Splácal: Hujer
Konzultace: Moucha