Vodácký oddíl TJ Union Plzeň

V nezbytném jednotni, v pochybném svobodni a ve všem s pochopením.

Pořádání ČPV na Otavě

…a následný vypečený výlet za řekami v rakouské části Šumavy

28.4. – 1.6.2006

Účast na Otavě: většina lidí z loděnice

Pátek a Sobota 28.4. – 29.4.

Pořádání závodů ČPV na Otavě

            Tradiční akce, která se koná již po dlouhá léta každý rok na jaře. A v podstatě všechna pořádání závodů ČPV naší loděnicí jsou v podstatě rok co rok s podobným průběhem. Čím se tedy tento rok odlišoval od ostatních?

            Především nám letos na závody přijelo jen poměrně málo závodníků. A hlavně zde bylo i hrozně málo dalších takyvodáků, kteří se závodu neúčastní a kteří se pletou řádně zaplativším a registrovaným účastníkům závodu zejména v tu nejméně vhodnou chvíli. Důvodem bylo asi ne příliš hřejivé počasí a zejména vytrvalý hustý déšť v posledních dnech a zejména lijavec v pátek v noci. Výsledkem tak na druhou stranu ale byl pěkný stav vody na řece Otavě.

            Stavba tratě pod velením Davida byla realizována již v pátek. Na soutoku Křemelné s Vydrou byla umístěna tradiční protivoda v rozhraní a pak to již byly především přistání, které byly kombinované na obou březích tak, aby vzájemně vytvářely trochu složitější situace.

            Většina lidí z loděnice se sjíždí již v pátek v podvečer a scházíme se v hospodě v Rejštejně, kde máme nahoře zajištěné luxusní ubytování. Nakonec zde přespává i Žlutý Kvítek, který nejprve plánoval spát ve stanech na Paulince, ale nějak se jim porouchal bus a děcka dorazila až pozdě večer. Celkový počet lidí TJ Unionu skoro tedy svým počtem převyšuje samotné závodníkyJ.

            V noci se v hospodě pití alkoholických nápojů poněkud zvrhlo a výsledkem bylo, že vrchní nechtěl vyhodit jen momentální osazenstvo hospody, ale obešel všechny pokoje a křičel něco o urychleném vyklizení všech pokojů a o volání policie…

            I když vody bylo dósti a měla slušný tah, samotné závody proběhly poměrně v poklidu. Pravda, sem tam se po břehu přehnal nějaký ten závodník, co hledal svojí loď a pádlo. Sem tam se nám také v zorném poli z našeho stanoviště na brankovištích objevila nějaká loď vzhůru nohama, ale žádné vážnější ztráty se nekonaly.

            Odpoledne mnozí od nás z oddílu využili pěkného stavu vody a pohoupali jsme se trochu na vlnkách Otavy.

 Neděle a Pondělí 30.4. – 1.5.

Část lidí se rozhodla využít zbývajících volných dnů k nějakému dalšímu vodačení. A jelikož jsme byli kvůli Otavě na Šumavě, moc se nám nechtělo jet v sobotu večer přes celou republiku až do Jizerek. A protože jediný online vodočet z rakouské části Šumavy na netu z Grosse Mülbach ukazoval solidní stav vody, rozhodli jsme se zkusit se podívat za vodáckými zážitky do této oblasti.

 Účast: Moucha, Džína, Hujer, Lucka, Fíďa, Žandul, Kubánec, a připojil se kadaňský Kódl

 Sjezd Gosse Rodl WW IV-V -  150 cm na vodočtu u jezu v Rottenegg

Vzhledem k možnosti přespat ještě v teple a suchu v hospodě na Rejštejně, jsme se rozhodli vyrážet až v neděli ráno. Správnost našeho počínání potvrdil průjezd vyššími oblastmi šumavských hor, kde byla na stromech, polích i lukách až deseti centimetrová vrstva čerstvého sněhu. Opravdu moc zajímavé pozorovat pást se krávy na louce celé zasypané novou kyprou bílou vrstvou… Na druhou stranu odjezd až v neděli trochu ublížil Žanymu, který se za celý tento den neprobral z deliria. Sobotní večírek byl s oslavou „narozenin každého“ opravdu vydatný.

Kadaňský Hubený Kája se k nám přidal se svým novým fárem už v Rejně a do krajů cizokrajných jsme tak razili pohromadě. Problémem se za chvíli ukázala absence jakékoliv mapy rakouské oblasti. Všechny nám dostupné končily kousek za hranicemi. V dané oblasti před deseti lety vodačil jen Žandul, který byl momentálně mírně indosponován. A pak zde byl před pár týdny Hujer, ale v autě vybaveném GPS navigátorem. Nicméně hlavně díky mouchovo digitálnímu foťáku, na který jsme nafotili mapu pověšenou na jedné benzínce, jsme nakonec řeku Grosse Mülbach našli úplně bez problémů. Dokonce s mnohem menším blouděním, než s GPS! Žel v místě, kde Hujer nedávno nastupoval na vodu ve vesnici Altenfelden pod přehradou, byly tentokrát tak akorát pochcaný šutry. Prokleli jsme elektrárnu a vydali se hledat jiný tok. Dostali jsme se tak ke Grosse Rodl, kde vody taktéž bůhví kolik nabylo, ale přesto zde protékalo o něco více (150 cm na vodočtu), než je minimální průtok doporučovaný ke sjetí (145 cm na vodočtu ve spodní vesnici). Spodní část řeky jsme si pěkně obhlédli z auta, protože při potoku vedla silnice.

Na vodu jsme nasedali na poklidně tekoucí říčce v Sportplatz Grammastetten. Jen Kódlovi se do lodě za tohoto stavu moc nechtělo a Žany zase nebyl moc v náladě. Jedeme tedy nakonec jen ve čtyřech. Začátek řeky je nejprve opravdu odpočinkový. Záhy ale přichází zaříznutí koryta do soutěsky a první přírodní skalní stupeň, bohužel za tohoto stavu docela suchý. Za ním následuje vyšší jez s docela hnusným doskokem. Po řádné prohlídce to jede na creekovce napřed Moucha a v pohodě. Tak si to dává i Fíďa na půjčeném creeku. A teď to začíná. Skopec dolů jako kráva. Ještě že máme málo vody a můžeme tak využívat v pohodě vracáky. Jinak to musí být pěkný mazec se stračným spádem. Podél celého horního toku vede turistická cesta, čili by zde byla možná za větší vody prohlídka. Teď k nám po cestě přicházejí naproti holky s flaškou vína v ruce. Kromě tří částí jedeme všechno na voči. V místě, kde se řeka rozlévá do dvou ramen, si vybíráme pravé, ale musíme zde záhy pro totální zablokovanost koryta tok opustit. Jen Moucha s Fíďou přenášejí přes ostrov do druhého ramene a dávají si tam pěkný skočík. Dále si to řeka uhání dolů se stejnou intenzitou a od silničního mostu říčku sleduje při pravé straně úzká silnička. Raději všichni obnášíme skok, kde všechna voda padá ze dvou metrové výše přímo do šutru. Ještě kus jedeme po řece dolů a končíme před prvními chatkami. Nakonec i přes to, že jsme zde chytli málo vody, to nebyl špatný zážitek.

Otázkou je, co podniknout zítra. Jedeme se podívat na Kleine Mühlabach. Oproti stavu před pár týdny, kdy byla řeka nesjízdná pro velké množství vody, teď je zase vody málo. Alespoň máme šanci si ze silnice prohlédnout obrovské šutry a strašnou valbu dolů. Na kajaku.at to sice značí jako pětku, ale je to spíše ještě více. Asi zde strašně záleží chytnout tu správnou vodu - rozhraní v průtoku od sjízdnosti a nesjízdnosti zde je velmi tenké. A dokládá to i pomníček vodáka u silnice. Je tedy rozhodnuto, zkusíme přespat u elektrárny, která je kus před vtokem Grosse Mühlbach do Dunaje a pokud nám ráno nepřiteče voda, jedeme zpět do Čech. Kódl na to kašle a jede ještě na večer domů. Udělal si s námi Plzeňskými akorát pěkný den za volantemJ.

Splutí horníhí úseku Blanice WW I-III – na vodočtu z netu v Podedvorském Mlýně je 80 cm

Elektrárenský nám vodu nepřenechávají, čili se ráno balíme a směřujeme alespoň na horní Blanici, kterou máme při cestě domů. Bohužel i tady nám už voda odtekla před pár dny, ale jelikož díky špatným údajům moc nevíme, kolik je minimum pro splutí, tak na to u Blanického mlýna (na vodočtu zde 85 cm) nasedáme a tentokrát i se Žandulem. Sprášitelné to sice je. Dokonce pár kiláků u hradu Husinec je to celkem pěkné s přírodními kaskádky a nádhernou okolní přírodou – tok je zavřený v sevřeném údolí s perfektními panoramaty. Ale časem se říčka rozlévá a místy pěkně drhneme o dno. A hlavně je to celé 12 km dlouhé, čili jsme rádi, že také konečně přichází konec u druhého mostu v Záblatí.

Sepsal Hujer

Přihlaš se, aby jsi mohl komentovat

Vodácký oddíl TJ Union Plzeň, Radčická 4,  Plzeň

Copyright © 2014. All Rights Reserved.


DMC Firewall is developed by Dean Marshall Consultancy Ltd