Jarní vodačení v Jizerkách 2006
Velikonoční víkend 15. – 17.4.2006
účast: Moucha, Džína řidič, Hujer, Lucka, Žandul, Karel Medik, Matěj, Kubánec, Míla, Pulec, Mates
Sobota 15.4.
Splutí Kamenice z Plavů do Jesenné WW II-IV cca 75 cm na vodočtu v Plavech15 kubánců
Celý tento týden měli na Kamenici závody sjezdaři, titanicí a kdoví kdo ještě, čili v Plavech bylo poměrně přehršel různých vodních šílenců. Nicméně nám alespoň pouštěli docela slušnou vodu. Trochu nás trápily jen obrovské závěje všudypřítomného sněhu a poměrně slušná kosa. Nicméně se v docela slušném počtu (přidává se k nám i kadaňský Kódl a spol.) v Plavech soukáme do zatím ještě suchých waserhadrů. Záhy skáčeme s loděmi na vodu a pomalu se necháváme unášet prozatím poklidně tekoucím proudem řeky. Kubánec, Pulec a Matěj ještě hned při eskymáku při nepodařeném cartwhealu zjišťují, že voda má opravdu teplotu jen něco nad nulou.
Nyní nás čeká již pěkný úsek trojkové až čtyřkové vody v soutěsce, který si náležitě vychutnáváme, i když snad mimo Kódla si tu každý dáváme aspoň jednoho eskymáka. Maťej si zvedání raději trénuje několikrát. V Navarově si dáváme chvilku oddech. Moucha má alespoň čas vylovit z vody pádlo nějakého nebohého plavce, který si pro něj za chvíli funí pěšky po břehu. Teď nás už čeká jen jedno obtížnější místo Tobogán. Někdo si to dává s prstem v nose, někdo s eskymákem, Karel Medik to pro jistotu napere v plné rychlosti vpravo pod lehce podemletou skálu a zbývající skočík si dává pozadu. Nepěkné vzpomínky si odnáší z Tobogánu Míla, která se zde trochu přetlačovala s raftem a zůstala na své rodeovce ve spodním válci namáčknutá na skálu a nakonec vyhnívá a trochu horolezčí. Na následujícím úseku mají závody sjezdaři, čili se jim vždy snažíme nechat volné místo na průjezd a zavěšujeme při jejich spatření do vracáků.
Plachtu si stavíme nahoře v Plavech kousek od ToiToiek a občerstvujeme se v nedalekém stánku.
Neděle 16.4.
Splutí Jizery z Mýta do Vilémova WW II-IV – 23 kubánců v Železným Brodě
Probouzíme se do pěkně odpudivé zimy a hlavně do silného lijáku, z jehož přičinění máme místo pod plachtou z půlky zalité 5 cm hlubokou louží. Na posledních suchých místech se dále tísníme ve spacácích a čekáme a čekáme. Nakonec se Kódl jede podívat na stav vody v Kamenici v Tanvaldu. Za chvíli se vrací a prej tam nějaká voda je. Balíme a jedem do Tanvaldu, kde si dáváme sraz s Matesem, který přijel ze závodů na telemarku v Kruškách. Vody ale v tomto úseku Kamenice zase až tak mnoho není, čili holt přejíždíme na starej známej střední úsek Jizery. Matesák s Kódlem poněkud neakceptují naše převlékací tempo a mizí nám za chvíli na svých lodích za první zatáčkou řeky. My se neunáhlujeme, čekáme zda na nás z husté mlhy přeci jen nevykoukne alespoň na chvíli nějaký ten paprsek slunce, ulevujeme svým střevům na benzínovém hajzlíku a tak vůbec se porůznu potloukáme. Počasí se však nezlepšuje. Usedáme tedy do svých kajaků a úzkými jazyky vody se proplétáme do Vilémova. Tam se závějemi sněhu drápeme k autům a za strašné kosy se převlékáme do suchých věcí.
Vývoj počasí většinu účastníků odradil, a tak i přes to, že je volné velikonoční pondělí, všichni kromě Mouchy, Džíny, Hujera a Lucky míří zpět do tepla a sucha svých domovů v daleké Plzni. Zůstávajícím Džína vyjednává přes Bjéťu spaní v chatě za kilo na noc. A večer začíná pršet. A prší, prší a prší…
Pondělí 17.4.
Splutí Mumlavy WW III-IV z Harachova – na vodočtu v Mýtě je 130 cm + Jizery z Mýta do Vilémova WW II-IV+ - přes 90 kubánců
…a prší a prší. Výsledkem jsou ranní zprávy přes mobil, že má Jizera přes 80 kubíků průtok. V Mýtě u benzínky se potkáváme s Petrem Prausem, navazujeme jeho loď v třetí vrstvě na naší zahrádku a fujazdíme do Harachova, kde se k nám ještě přidává Lubošek od Čádíků. Na vodu nasedáme přímo u konce sjezdovky, kde je lyžování v plném provozu, a tak o diváky není nouze. Za chvilku máme Mumlavu sfouknutou. Dáváme si trochu oddech v Mýtě (Lubošek zde končí) a pak pokračujeme dále po rozvodněné Jizeře do Vilémova. Moucha s Hujerem za tohoto velkého stavu vody raději obnáší Ostrov Hrůzy, Petr P si ho dává pravým ramenem, i když uznal, že to na svém jacksonu profrčel poněkud neplánovanou cestou.
Sepsal Hujer