Vodácký oddíl TJ Union Plzeň

2. dubna jsme ráno o 9 hodině vyrazili spolu s Peťanem, Jirkou a Davidem zkusit své běžecké štěstí na největší běžecký závod v Čechách. Každý jsme si to užili po svém, tak toto vypravování o našich zážitcích koncipuji jako otázky a odpovědi.

   

1) Jak tě napadlo se tohoto závodu zúčastnit?

Petr: Když se loni kluci začali připravovat na půlmaratón, řekl jsem si, že začnu alespoň běhat. Po půlroce běhání jsem zkusil v Praze uběhnout desítku a protože jsem jí uběhl docela v pohodě, tak jsem se rozhodl, že letos zkusím ten půlmaraton. Když se dá běžet v pohodě 10, 14 km, tak jsem chtěl zkusit, zda se to v pohodě dá natáhnout až 21 km.

Jirka: Nooo, dobrat se hloubky mých pocitů, motivů, emocí i rozumových pohnutek není vůbec lehké :-). Pro mne má sport mnoho tváří a přemíru nálad. Běh „vtrhnul" do mého volného času coby kamarád u vody, v lese, parku a přináší mi celkem lehkou bezstarostnou pohodu. Ale mezi tréninkem a výkonem (závodem) se vždy neklene široký most pevných oblouků a všude jsem součástí určité atmosféry......zkrátím to, ten závod pro mne znamená takové malé příjemné vzrušení, co na konci přináší něco podobného ledovci - na hladině je jedna desetina, zbytek není vidět. Těch devět desetin, jakýsi vnitřní stav euforie, to je to, co opravdu prožívám....a ...trochu to odlehčím.....taky suché triko, ponožky, to je někdy taky zážitek! A když se (některý) holky převlíkají :-)

David: O možnosti zaběhnout si půlmaraton jsem se dozvěděl v loděnici asi před dvěma roky. No a protože jsem soutěživý typ a každá sportovní aktivita při které se dá hrábnout až na dno je pro mne výzva, tak nebylo co řešit. Teda řešit bylo co - jak zkloubit konec lyžařské sezóny s alespoň nějakou běžeckou přípravou. A to se letos konečně povedlo.

Králík: Loni po doběhu stejného závodu, když jsme doplňovali ztracené tekutiny, Jirka vyřkl myšlenku, že bychom měli svůj výsledek příští rok potvrdit. A tak se tedy i stalo....

2) Jak probíhala Tvá příprava na závod?

Petr: Přes zimu jsem něco naběhal na běžkách. Pak když se udělalo pěkně byl jsem se párkrát proběhnout. Délka byla něco přes 7 kilometrů. Pak před závodem jsem si zkusil 14 km a když to dopadlo dobře (i čas byl ucházející), tak jsem si řekl, že by to mohlo vyjít.

Jirka: Předně neberu to jako vrcholový sport, jen se nenudím...prostě běhám a mám k tomu trochu „větší důvod". Jinak je to u mne asi tak jako ve Chvále prvního kroku od Miroslava Horníčka...no a to by bylo trochu delší povídání.

David: Moje příprava začala velkým nástupem loni v listopadu, kdy jsem se byl 2x proběhnout a pak napadl sníh a už to prostě nešlo... Letos jsem začal někdy v půlce února. Snažil jsem se alespoň 2x týdně oběhnout kolečko o délce cca 5 km. V půlce března jsem trať prodloužil na 7 a 10 km.

Králík: Můj tréninkový deníček mi říká, že jsem od začátku roku naběhal zhruba 2x více, než před loňským startem a tak jsem se svojí přípravou byl celkem spokojen. Věřil jsem si na čas pod 2:10 .

3) Jak jsi se cítil při závodě?

Petr: Závod jsem rozbíhal pomaleji než běhám tu svou sedmičku, abych to vydržel do až cíle. Bylo trochu tepleji než jsem očekával, ale poděl Vltavy bylo příjemněji. Moje sedmička byla v pohodě, pak do desítky jsem cítil, že běžím více než jsem zvyklý, ale šlo to. Po občerstvení na desítce se mi doplnily síly a zase mi to asi pět kiláků běželo dobře. Pak občerstvení na 16 km to bylo horší. Po občerstvení už jsem měl zase více sil, ale začal jsem cítit svoje klouby zvláště ten na podzim operovaný. Nejhorší to bylo mezi 18 a 19 km, kdy jsem myslel, že už řeknu klukům, aby si běželi po svým a na mě nečekali. Pak se to nějakým zázrakem zlepšilo a poslední dva kilákydo cíle mi to běželo dobře, takže jsem mohl i zrychlovat. Stále jsem čekal, že mi Jirka nebo David předběhnou, jako to bývalo dříve. Ale tentokrát jsem se asi s tím vedrem vypořádal lépe já. Možá to bylo tím, že jsem běžel pouze v trenkách a oni v dlouhých kalhotech.

Jirka: Jak? .......že život je neustále zpřesňující se formulace toho, čím nikdy nebudeme :-)

David: Start - Pohoda, proč jsem se nervoval.
1 km - Výborný, ale nepospíchej.
5 km - Pořád dobrý, mohl bych rychleji.
6 km - Chtělo by to si odskočit ..... to je úleva.
10 km - Dobrý, ten banán bodnul.
11 km - Jde to, ale dře to. Proč jsem ten banán jedl?
12 km - Zase dobrý.
17 km - Ještě dobrý. Kde že je ten cíl?
18 km - Už to cítí v nohou, ale pořád mi to ještě šlape. Tak kde už je ten cíl?
19,5 km - Už to moc dobrý není. Chtěl bych zrychlit (doběhnout Petra) - nejde to.
Cíl - Dokázal jsem to.

Králík: První desítka byla dost horká, skoro 20 stupňů. Běžel jsem bez stopek a pulsmetru, které se mi před asi měsícem rozbily, takže jsem běžel na pocit a bez reálné představy jak rychle si to vlastně běžím. První 4km jsem běžel klukům na dohled, ale měl jsem strach, abych to nepřepálil. Po druhém občerstvení (dal jsem si kousek banánu a ionťák) jsem na 12 km dostal hustý křeče do břicha, takže jsem dle mého pocitu zpomalil, na 16km na poslední občerstvovačce jsem se trochu vypláchnul obyčejnou vodou a pak už to docela šlo a mohl jsem to zase "napálit".. Už mi ani nebylo takové horko, protože mě hladil studený pot (asi od únavy) a mokré propocené tričko. Na mostě těsně před cílem jsem se dokonce pokusil o větší rychlost a nakonec to dobře dopadlo. Za cílovou čárou jsem tedy chvilku nechápal co se děje, trošku se mi točila škeble jak jsem zastavil, ale pak jsem se pomalou chůzí dostal zase do pohody....

4) Jsi spokojen se svým výsledkem a proč?

Petr: Byl jsem rád, že jsem to doběhl a nezanechalo to na mě žádné negativní následky. Celý zbytek dne jsem se pohyboval s obtížemi. Druhý den to bylo již v pohodě, pouze mě bolely nohy, jako po cvičení v posilovně. Myslím si, že čas pod 2:10 hodiny je pro začátečníka dobrý. Proto jsem s výsledkem spokojen.

Jirka: Skoro se chce říct, že se vším :-). I tělo mě mile překvapilo a vůbec žádným způsobem „nestávkovalo". Samozřejmě trochu cítím přední stranu stehen, když jdu do podřepu. Prostředník na levé noze jsem si trochu zdevastoval špatně sestřiženým nehtem. Jinak oproti loňskému roku registruji horší čas o 5 min. a pár sekund. Vzhledem k tomu, že jsem po celou dobu nebyl takřka zadýchaný, musím konstatovat to, co jsem vlastně věděl už v polovině trati, že se mi přehříval motor :-)..to ostatně povrdila druhý den váha. Prostě jsem se moc oblékl. Čas pod dvě hodiny už mám vyzkoušený a tak mi zřejmě nezbývá nic jiného, než to příští rok potvrdit oficiálně.... :-) David už něco naznačil, ostatní zatím skromně mlčí....? Ano vážení, to je zase otázka ode mne! Určitě bych vás zklamal, kdyby nepřišla :-)....,co?

David: Jsem naprosto spokojen. Přinutil jsem se přes týden hýbat. Do cíle jsem doběhl bez nějakých zásadních potíží a vytčeného času 2:00 hodin jsem je o 8 minut nedosáhl. Co víc si na první pokus přát.

Králík: Byl jsem trochu zklamán ze svého výsledku, který byl asi o 2 min. horší než vloni. Ale zase můžu být rád, že jsem díky horkému počasí nedopadl jako spousty běžců na trati, které jsem viděl jak jsou ošetřováni místními zdravotníky. O kapačky a houkání sirén nebyla letos nouze, zvláště v druhé polovině závodu. Na mezičase na 10 km jsem si asi o 30s zlepšil svůj osobáček na 10km distanci. Takže když zahrnu do stavu své spokojenosti všechna plus a mínus, tak jsem vlastně spokojen, že všechno dopadlo, tak jak dopadlo.

5) Veselá (příjemná) příhoda z natáčení?

Petr: Zjistil jsem, že při velké zátěži je žaludek schopný přijímat jídlo speciálně banán, což jsem nepředpokládal.

Jirka: Na trati si toho tedy kolem sebe moc nepamatuji....asi nejvíc kilometrovníky :-), jen měly být blíž k sobě...., ale přeci, vzpomínám si. Není to přímo veselé, ale spíš milé nebo až dojemné. Když jsem běžel cca 6 km potkával jsem řadu běžců, kteří běželi proti nám v druhé polovině vozovky...byl to už vlastně úplný závěr startovního pole, který se po nábřeží teprve blížil k odbočce směrem k Nuselskému mostu. Ten konec už byl i notně prořídlý. Zaujal mě tam postarší pár, který se uprostřed cesty mezi tramvajovými kolejemi zastavil, aby se krátce objali, políbili a poté pokračovali v pomalém běhu dál...

David: Vzhledem k nevhodně zvolenému oblečení (takový teplo jsem opravdu neočekával) mne na 10 km nejvíce bodlo, kdy jsem si na občerstvovačce polil hlavu mattonkou. Zklamání nastalo na 16 km, na další občerstvovačce, když jsem zjistil že mattonka došla a lít na sebe ionťák nebo slazeným čaj jsem nehodlal. Ne nadarmo se říká: "Kde je Mattoni - tam to žije".

Králík: To si takhle běžím asi jedenáctý kilometr, pozoruji ostatní spoluběžce (bylo nás 9500) a náhle jsem byl donucen zpomalit, abych mohl pozorovat jak jedna nádherná dívka si svléká své již notně propocené tričko a běží jen tak, ve své podprdě.... jo a pak byl výbornej bujón, který mě konečně napravil neplechu v žaludku, v hospodě v Loděnici u Berouna, kde jsme se zastavili na flákotu a pár piv a rozebrat naše dojmy a pocity ze závodu. ;-)