Jarní vodačení v roce 2006
přelom březen duben
Letošní zima byla velmi vydatná a zejména na horách napadlo velké množství sněhu již v listopadu. O jarní vodu tedy nabyla nouze. Zatímco celá republika bojovala v době prudkého oteplení doprovázeného dlouhým deštěm s totálními povodněmi, my jsme na povodi.cz spíše sledovali, co bychom tak mohli sprášit na kajacích.
Spot v Lobzích a Ejpovicích
Úslavu u střelnice vyzkoušel jako první Čuro. Z ideálního stavu kolem 20 kubíku se ale záhy stalo 70 kubíku, kdy se z jezu stala malá vlnka na řece. Postupně voda opět opadla, takže si zde zase zajezdil jak Čuro, tak i Šuk, Pulec, Jára, Petr, Klára a rozplavbu si zde dali Lucka, Tereza, Maxík, Petra a vyhnila zde i Íí se Sojkou na americe-?
Šuk zjistil, že při výtoku Klabavy z přehrady u Ejpovic před jezerem se tvoří několik spotových vln. A tak si zde byl v týdnu na večer s Čurem, Pulcem a Mouchou trochu zablbnout. Na Klabavě v té době byl rekordní 3. povodňový stav. Celkem se zde vytvořily tři stupně každý zhruba s třímetrovým spádem a pod každým byl bazén s vracáky.
Brdský Padrťák (Horní Klabava) – WW II – III
Tato river se nám letos podařila sprášit celkem dvakrát.
Poprvé to bylo již 27. 3. – účast: Noris, Helena, Hujer, Íí, Jára, Směch, Vali
Již v neděli při cestě z vodáckého veletrhu v Praze jsme si byli obhlédnout stav vody na Horní Klabavě a vypadalo to velmi nadějně. V jednu hodinu si tedy v pondělí dáváme sraz v loděnici a frčíme do Strašic. A potom už po vojenských cestách nahoru ke Třem Trubkám. Tady ale byla silnice vedoucí při potoku zavřená závorou a navíc na ní byla tak půlmetrová vrstva sněhu. Čili to musíme celé objíždět horem, nicméně ke svému typickému nástupnímu místu u mostu přes Padrťák se po mírnějších peripetiích dostáváme. Rychle se převlékáme do neoprenů a čekáme vyvalujíce se na sluníčku na převoz aut. Kolem nás jsou stále metrové závěje sněhu, ale slunce do nás příjemně pere. A tak toho využíváme a dáváme si sjezd zasněženého svahu na kajacích. Vrcholí to stavbou skokánku, pod který si leháme a navzájem se na kajaku přeskakujeme. Marné nejsou ani fletspiny ve vzduchu.
Konečně nasedáme na vodu, které nám teče o něco více než minulý rok – je 1. povodňový stav. Tentokrát si dáváme větší bacha na padlé stromy, i když i tak Íí pod jedním končí a vyhnívá. Moc nádherné je přenášení těchto překážek v plavbě metr hlubokým sněhem v neoprenových kraťasech. Slunce mezi stromy moc nemůže proniknout a proto je zde pořádná kláda. Takže jsme skoro rádi, když už projíždíme vesnicí a vylézáme pod mostem u hlavní silnice.
Podruhé jsme ho spráskali 1. 4. – účast: Moucha, Hujer, Kubánec, Prdíto a Džína řidič
Je sobota a všude kolem nás teče voda. Volbou se stává nedaleký Padrťák, protože Moucha přijíždí až ráno z Prahy se svou novou creekovkou – zatím jako TEST. Nebudu více rozvádět naší bludičskou anabázi po mouchově navigaci směrem na Strašice. Tentokrát si potok dáváme díky o trochu vyššímu stavu (z 3. povodňového v minulých dnech nám to kleslo na 1.) až z hora kousek pod rybníkem. Nemusíme se starat o převoz auta, jelikož nám řidiče obra dělá nepádlující Džínka, a tak urychleně na vojenské dopadové louce usedáme do lodí a frčíme si meandrujícím tokem po lučinách. Za chvíli v lese to již nabírá většího spádu, ale za to je zde spousta padlých stromů, takže několikrát obnášíme. A konečně nás vítá most přes řeku, kde jsem v pondělí nastupoval a voda je odtud mnohem více z kopce. Končíme opět pod mostem za Strašicemi.
Horní a spodní Rolava 2. 4. 2006 – WW II – IV
Účast: Moucha, Hujer, a Džína řidič
Po včerejšku nám odpadá Kubánec a Prdíto, tak holt jedeme jen ve třech. Na Rolavě je obrovská spousta vody – dle vodočtu ve Staré Roly 119 cm s průtokem 26,9 kubánců. V Nejdku si obhlížíme jezy v navigaci a je nám jasné, že průjezd městem si dnes nedáme. Všude je hodně tyfusoidní vývařiště obřích rozměrů s neexistencí vracáků nad jezem. Rozhodujeme si proto dát napřed horní úsek řeky a nastupujeme ve dvou kousek pod sjezdovkou – doposud premávající. Řeka má docela slušný tah, takže stavíme před každým jezem a metrovým sněhem se plazíme k obhlídce. Skoro všechno pak přenášíme. Akorát mam v kraťasech pěkně sedřené holeně od firnového tvrdého sněhu. Jsem už líný vylézat z lodě a před jedním jezem kousek před Nejdkem dávám na mouchovo posunky a jez skáču cca 2 metry od levého břehu. Akorát proč na mě najednou Moucha tak řve? Aha, zjišťuji to záhy na hraně jezu, když před sebou vidím díru jako kráva…asi sem měl jet úplně u břehu a skočit bokem až do vracáku… Chvilku jsem ve válci bokem a cítím jak si mě voda táhne pěkně do středu do toho největšího vývařiště. Tam si pak dávám na své EZ pár hodně pěkných rodeových figur a čekám, až si Moucha připraví házečku. Tu se mi pak dokonce podaří jednou rukou chytit. Nejprve si myslím, že by mě mohl vytáhnout i s lodí. To mě po chvíli ale nepřipadá příliš reálné. Házečka mi docela prokluzuje v ruce a že by se mi zde dýchalo dvakrát dobře, to se říci nedá. Holt zahazuji pádlo a trhám za ucho od šprajdy… Moucha rychle skáče do kajaku a vydává se hledat mojí loď. Já si u břehu sbírám své se štěstím vyplavené pádlo a brodím se závějemi ostrého sněhu k Nejdku. Potkávám zde Džínu a Mouchu – loď ale nikde. Ještě se jdu kouknout zpět nahoru, zda kajak není v posledním jezu nad městem. Mezitím Moucha dostává od domorodců zprávu o lodi v jednom z horních válců v Nejdku a za pomoci místních pro ní uvázán na jakýchsi lanech (jeho házečku mam já) skáče. (Skáče samozřejmě až poté, co loď válec samovolně opouští.) Moucha se mi omlouvá za nejasnou navigaci nad osudným jezem. Ale chyba byla hlavně u mě. No, asi příště vylezu na obhlídku každého jezu.
Ještě nás zde obhlížejí policisté, které někdo zavolal, že se zde kdosi asi topí. Poté rychle navazujeme lodě a sjíždíme pod město. Zde opět za pěkné kosy nalizujeme do svých loděk a frčíme po rychle tekoucí vodě. Za tohoto stavu vody je to jedno koryto s většími vlnami a sem tam nějaký válec za šutrem, ale má to hodně slušný tah. Oba jezy, co tu jsou, raději obnášíme. A vystupujeme nad jedním naprosto obludným jezem v Nové Roli.
V neděli 2. 4. byl Čuro v Plátně. Prý tam měl stav 280 cm.
A Fíďa se Žanym spráskali po sobotních závodech na lyžích v neděli 2. 4. Čenkárnu za 115 cm.
A celý tento víkend od 1. – 2. 4. pořádal Žlutý Kvítek veřejné odemykání Mže
Stav vody na Mži pod výtokem z Hracholusek: 1. povodňový stav
Vše začínalo v sobotu velkým vodáckým desetibojem pro pětičlenné posádky dvou deblovek a štafetou kajakářů. Závod sestával z teoretického testu, oblékání do gumy na čas, navazování lodí, závodu proti proudu slušně rozvodněné Mže, singlování nováčků Vejprničákem, házení a lov talířů přes řeku, záchrany házečkou, lovu víček od petflašek v řece, slaňování do lodí z mostu a co nejbližšího závěsu kajakářů po splutí Kalikovského jezu.
V neděli ráno tradičně po halasném vyvolávání přijel až z jižních moří sám velký Neptun, který po dlouhé a tuhé zimě konečně všem vodákům povolil usedat do svých vratkých kocábek. Toho všichni přítomní hned využili a rychle se jali nalizovat do svých plavidel, se kterými spluli povodňovou Mži/Berounku až k mostu v Liblíně. Občerstvení probíhalo na ostrově u Bukovce, kde se opékali buřty. Též nelze zapomenout na rodeem posedlé vodáky, kteří si trochu zajezdili na vlnoidním jezu v Bukovci. Zpět do Plzně se odjíždělo autobusem.
Splutí se zúčastnilo kolem třiceti vodomilných osob a to včetně všech bývalých i současných žijících vedoucích Žlutého Kvítku – Směch, Wichr, Housenka a Noris.
Vodačení v rakouské části Šumavy 8. – 9. 4. 2006
– Steinerne Mühl – WW I – III + Grosse Mühl WW II – IV
Stav vody na Grosse Mühl je v Iglmühle 148 cm.
Účast: Hujer, Noris, Helena, Jára, Íí, Bohouš, Petra, Vali
Noris, Helena, Jára a Íí odjíždějí z Plzně již v pátek a přespávají na Paulino Louce. Ostatní jedem s Bohoušem autem až v sobotu ráno a táhnem za sebou vlek s loděmi. Sraz si dáváme na benzínce ve Volarech. Po ještě docela dlouhém přejezdu se dostáváme k řece Steinerne Mühl. U výstupního místa se převlékáme do waserhadrů a všichni se cpeme k Bohoušovi do auta a přejíždíme k Helfenbergu. Zde svazujeme lodě a skáčeme do uzounkého koryta. Čeká nás nyní 8 kilometrů meandrující vrbičkárny s nádhernými panorámaty. Zpestření přináší až jez, který sjíždíme a po něm následuje konečně trojková kaskáda. No a pak zase jen vrbičky, padlé stromy, nekonečné meandry v lučinách…
Na večer přejíždíme k nástupnímu místu na Grosse Mühl, uvažujeme, že si ho ještě dnes dáme. Ale slunko je neúprosné a pomalu nám mizí kdesi za kopci… Přespáváme u elektárny na spodním toku řeky Grosse Mühl, kousek nad vtokem do Dunaje.
V neděli se budíme do pěkné kosy. Je jen něco málo nad nulou a obloha je zatažená. Včerejší pařák je fuč. Nicméně se drásáme do mokrého hydra a jedním autem vyjíždíme k silničnímu mostu z Neufeldenu. Hážeme zde lodě na vodu a plavíme se korytem vstříc trochu pěkného pádlování. Nahoře je to nejprve taková pohodová dvojka. Pak je sem tam nějaké trojkové místo a konečně se dostáváme k tzv. Černé Kuchyni. Čeká nás tu pěkných pár kyláků s průskoky přes zatarasené koryto - mnohdy za této vody tak WW IV. Leckdy tu ale teče evidentně (podle vodočtu na netu tak před 14 dny) o pěkných pár kubíku více a musí to být pak pořádný hukot až na hranici sjízdnosti. Na chvilku se koryto rozlévá a pěkně drhneme o šutry. Naštěstí ke konci nám řeka opět dodává trochu vzrušení v podobě několika kaskád. A zvláště Noris předvádí pěknou taškařici, když si v jedné kaskádě hupsne na šutr a při pokusu se vyprostit pomocí pádla pádlo zahazuje a ještě se při tom cvaká a vyhnívá. A aby švandě nabyl konec, tak při chytání své lodě se mu povedlo neuvěřitelné. Nejenže se mu kajak zablokoval za kámen, ale nebohý Noris se za tu svojí kocábku zachytil za špérklapku, kterou měl pevně uchycenou na helmě. Výsledkem byl vibrující přiškrcený Noris v proudu s hlavou úplně pod vodou. Ale každá zábava musí mít někdy konec, a tak i šňůrka od špérklapky nakonec povolila…
Těch deset kilometrů jsme jeli přes tři hodiny. Mnohde jsme hodně obhlíželi, protože do skoků vůbec z vody nebylo vidět. Přenášeli jsme jen jedno místo, sice sjízdně, ale asi by nás hodně bolel zadek.
Tento víkend 8. – 9. 4. 2006 byl též Čuro se Šukem v Plátně za 240 kubánců
Oba vodáci se sešli v loděnici až v sobotu odpoledne. Ten den si ještě trochu zajezdili za pěkně hřejivých paprsek slunce na vlnoválci a otupeni krásným počasím ani nestavěli přístřech. Což se v noci trochu vymstilo, když přišlo velké ochlazení a s ním i déšť. V neděli již byla celý den pěkná kosa a lezení do waserhdarů byl asi fakt zážitek.
Splácal: Hujer