Nic jsem nezanedbal. Ráno jsem do baťohu nacpal půl kartónu malejch plechovek gambáče, k tomu ještě dvě lahvový dvanáctky gábiny na cestu vlakem, aby nám se Standou po cestě nebylo smutno. Lístky jsem si pro jistotu dal do peněženky už den předem, abych náhodou nebyl za kreténa, až se ocitneme před T-mobile arénou (bývalá sportovní hala u Juldy Fuldy, byli jsme tam už minule). Ta domluva byla jasná. Byli jsme spolu na Dylanovi, když tady byl poprvé, kdo ví, jestli ještě někdy přijede. To si nemůžeme nechat ujít. Lístky jsem kupoval na dálku ve sběrně Sazky, prodávají se do dvou hal, no to je pokrok. Máme vytištěný lístek z počítače, minule jsem měl Dylana namalovanýho přímo na lístku.
To pivo se trochu proneslo, je to skoro deset kilo a do práce to mám půl hodinky. No ale co bych neudělal pro pohodlí parťáka. V práci jsem před sedmou, je to úplně v pohodě, když odejdu před půl čtvrtou, tak akorát stíhám vlak ve čtyři. Přece jen s tím pivem je lepší nacpat se do vlaku, než do autobusu. Tedy hlavně pokud ho člověk míní po cestě konzumovat. Standa mi volá už kolem čtvrt na osm, taky se už nemůže dočkat. Začne si dělat srandu, že už má věci naházený do auta a že za chvíli vyráží na Prahu. Zbystřuji. Něco tam nehraje, on si nedělá srandu, on opravdu jede někam do prdele pracovat, protože mají nějakej průser. Ještě říká – vem s sebou teda Lenku, bude ráda. Řvu na něj – a co mám dělat s tím baťohem, plným piva, co mám tady v práci, ty debile? Prej ho mám někam strčit.
Dobrá, osm hodin v práci jsem to rozdejchával. Lenka byla opravdu ráda, že ji na Dylana vezmu. Pojedeme autem, pohoda, vyrazíme před šestou, máme ještě tak půlhodinovou rezervu. Jak řekli, tak udělali. Ta půlhodinová rezerva je pořád. Chci nechat auto někde v Holešovicích, tak kilák od T-mobile arény, zbytek dojít pěšky, abych se nemusel nervovat o zaparkování co nejblíž. Už s tím mám dost zkušeností. Na Letné se doprava začíná zahušťovat. To je docela pech. Rezerva se začíná ztenčovat na minimum. Směrem k T-mobile aréně projedou okolo kachlíkárny dvě auta za celou dobu, co svítí zelená. Beznadějně ucpáno. To je asi kvůli tomu, že tam všichni jedou na Dylana. Dobrá, střihnu to dolů Letenským tunelem a pak pojedu po nábřeží na Holešovice. Vydrbu s tím. Jo, za tunelem se nesmí doleva, dobrá, pojedu po druhý straně. Kousek po proudu vidím most přes Štvanici, je taky narvanej. Doprčic to snad není možný. Nechávám auto v Karlíně. Lenku nutím téměř do poklusu, i když bezpečně počítám s hodinou na předkapelu. Minule to taky tak bylo. Před T-mobile arénou jsme 20 minut po osmé hodině, z haly se nelinou žádný pecky, je to v pohodě. Lenka si vymíní pauzu na napití, na cigáro a na oddech. Prej jsem ji hnal jako nadmutou kozu. Koukám na lístek, který jsem obřadně vytáhl z peněženky a jdu se pro jistotu zeptat na ten vchod sever, který je na ní napsaný. Tady jsou vchody jenom očíslované. Můžu tímhle vchodem, nebo musím tím vchodem sever? Prej je to asi jedno, ale je jistější jít tím vchodem sever. Ale někde úplně jinde. Co, jinde!?! V jaký Sazka aréně!?! Kurva doprdele já jsem kretén!!! Vždyť to je na tom lístku napsaný!!! A to jsem si to chtěl pohlídat. Skoro se bojím to Lence říct.
Tak mažeme na metro. Je kousek odsud, Sazka aréna je kousek od nějaké Českobratrské (nebo tak nějak) stanice směrem od Florence na Černý most. Tentokrát to dopadlo dobře, Lenka mě hlídala, takže jsme dorazili na správné místo, Sazka aréna už je od metra vidět. Malá vstupní procedura, po které jsem musel nechat ležet u vchodu kapesní nůž, třeba do nikdo nezdulí, než se pro něj vrátím. Z haly je slyšet předkapela, už by pomalu měli končit, je devět. Dostáváme se do haly, moc není vidět, takže posedáváme na schodech, za chvíli rozsvítí, až bude předkapela končit. Hrajou docela slušně, ten zpěvák se pokouší hejkat jako Dylan, teď dokonce hraje na foukačku, sakra, to je Dylan! Jasně, hraje Stuck Inside In Mobile. Kurňa to nemohl tu chvilku do devíti počkat? V přestávkách mezi písničkama se dostáváme nejdřív k naší řadě, pak na naše sedadla. Tak si to konečně užiju. Jede Visions of Johanna, Shelter From the Storm, starý fláky, ale ne ty úplně nejstarší. Paráda. Teď rozjíždí nějakej rokenrol, ten jeho basák, co střídá basovku s kontrabasem je svělej. Aplaus, jedeme! … Nejedeme. On jde z jeviště! To bude přestávka? To je přece kravina! Někdo kolem říká, že to teda moc dlouhý nebylo. Ptám se pro jistotu paní vedle mě v kolik začínal. Prej někdy ve čtvrt na devět. Kurva píča to jsem ale debil!!! Ještě ho vytleskáme jednou ven, kytarista mu rozjíždí „Don’t Think Twice…“ hraje to skoro tak dobře jako já. Pak nám ještě představí svý muzikanty a definitivní šmitec. Nevím jestli se mám smát, nebo mám brečet, jakej jsem …
ČURÁK
Tu kudličku jsem u vchodu teda našel. Byla by jí škoda, mám ji nějakých dvacet let. Nicméně Lenka po cestě od metra k autu vyšlápla hovno jako cep. Jako kdyby bylo lidské. …jako? Naštěstí ho jakž takž otřela o trávník, takže to v autě ani moc nesmrdí. Doma jsme kolem půlnoci, to jsme tak akorát měli podle původního plánu nalejzat do zpátečního vlaku. Kuba mi z toho balíku piva vypil jenom dvě. Nakonec ten den vlastně neskončil tak hrozně.