Čertovy proudy pod Lipnem 2005
Pátek – Neděle 2. – 4. 9.
Účast:
Karel Malý, Hujer, Moucha a pak se tu taky poflakovali 3 x Boháči
3x splutí Čertových proudů pod Lipenskou přehradou WW III – IV+ - máme cca přes 20 kubánců
Jelikož většina lidí z loděnice se raději věnuje kalbě na dvojité oslavě třicátých narozenin přidružených členů loděnice, jedeme na Lipno jen ve třech – respektive od pátku zde již také separé jezdili všichni Boháči. Ale s jejich osudy nejsem obeznámen. Samozřejmě že Čuro s Fíďou si nenechali v tomto termínu ujít rodeové závody na Sopotnici, ale tomu se věnuji na jiném místě kroniky.
Čili mi razíme ve dvou v pátek kolem páté z loděnice, na Borech přibíráme Karla a ještě nakupujeme žrádlo v Olympii. Po cestě k Lipnu nás předjíždí Bohouš s Jirkou Mrkosem a s vlekem s loděmi. Voláme jim, kam že to míří, a že prý někam na Salzu - ? My zajíždíme do kempu ve Vyšáku, kde ale po nás chtějí (kupodivu) prachy za ubytování, tak se přesunujeme kousek po silnici k řece, kde nacházíme poměrně pěkné chrápaliště. Ale za chvíli se díky podezřelé lišce snad nakažené vzteklinou, přesouváme zpět do kempu a holt platíme. Stavíme plachtu využívajíce při tom vrat v plotu a jdeme najít nějakou rozumnou hospodu do města – v kempu nás stánky příliš neoslovují. V noci nám začalo pěkně pršet a plachta již nepatří mezi nejnovější. Výsledkem jsou tedy mokré spacáky.
Budíka máme na osmou, ale jelikož v tuto hodinu stále vydatně prší, uleháme k dalšímu odpočinku a na vodu se dostáváme až kolem dvanácté hodiny. Kdy počasí stále ještě nic moc, ale už to nebyl vytrvalý příval deště, nýbrž jen vytrvalé mžení. Na vodu nasedáme pod slalomkou, na rozjetí si dáváme válec Železňák, přejíždíme oba rybníky a u garáží skáčeme nízký jez. A teď už to konečně přichází. Řítíme se kataraktem Na Papírně. Najíždíme to zleva a pak trochu doprava, abychom se alespoň trochu vyhnuli dvěma větším válcům. Ale stejně nabíráme takovou rychlost, že to jde projet úplně všude. A už jsme u takzvaného jezu Vrata. Pomalý nájezd po klidné hladině střídá rychlý skluz šlajsnou, trochu to dole bereme doleva a fujazdíme do zablokované kamenité peřeje, pod níž ve vracáku čekáme na Mouchu. Ten se pokusil zavěsit hned pod šlajsnou doleva pod jez. Ale místo toho skončil zaklíněný v peřeji pod tím ve stromech. Následují dva další katarakty, voda nám stříká do očí, nabíráme slušnou rychlost, sem tam nějaký pohodově průjezdný válec – prostě paráda.
Ke slovu se hlásí takzvaná Škvíra, zavěšujeme těsně nad ní vlevo a obnášíme. I když druhý den trochu přemýšlíme, že bychom jí dali, tak to nakonec vždy berem po břehu s lodí na rameni. Jak řekl Karel, Škvíra se prostě nejezdí. A basta. Tak ňák prost ze zásady. A máme před sebou přeci Čertovy schody, tak hup na ně. Moucha to jede rovnou, já s Karlem se na něj díváme nejprve ze břehu. A myslím, že se to vyplácí, protože Masař to za prvními dvěma schody bere před velkým šutrem doprava a má na S6 F co dělat, aby to stihnul. Dříve toto bylo nutností. Ale teď je to nějaké překopané a ze břehu zjišťujeme, že nejlepší průjezd je najet to nahoře vlevo, jeden menší hup, pak druhý a stále to frčet pořád rovně přes třetí schod, za ním trochu doprava a největší stupeň skáčeme v pohodě takovým skoro skluzem mimo válce po obou stranách. Pak už jen další dva hupy, ten první jedeme vpravo a poslední je sjízdný na pohodu všude. Ale ono asi celé schody se dají jet v podstatě kudykoliv, jen se občas člověk musí vyhrabat z trochu bytelnějšího válce. A jelikož to jedeme za víkend celkem třikrát, tak ne vždy jedeme ideální stopu a přesto bez problémů.
Nejtěžší úseky máme za sebou, ale dále si užíváme stále pěkných peřejí, kus nad Hájovnou nechybí ani bytelný válec u pravé strany táhnoucí se až doprostřed koryta. Splouváme ještě kousek níže, Moucha jde pro auto k Hájovně a já s Karlem fujazdím až přes přehradu do kempu. Kam tedy lezeme zadem a Niki Klauda na vrátnici platí jen za sebe a auto.
Voda tekla dle propozic jen do tří, takže dnes už další jízdu nestíháme. Zato se chytříme s partičkou z Kadaně v místním pohostinství.
V neděli nám počasí přeje, ráno se z mlhy vyklube azuro a intenzivní sluneční paprsky se nám opírají do mokrých waserhadrů, z nichž se mihotavě line odpařující se odpudivě zapáchající pára… Vstáváme v osm a kolem půl desáté jdeme na vodu. Tentokrát nasedáme až u Garáží a máme před sebou tedy ty nejvypečenější úseky. Končíme na louce kousek za Hájovnou a dáváme si to ještě jednou a tentokrát si tu vodu již opravdu vychutnáváme a užíváme zprndlahrdla. Dobře těm, co si vymílají mozky někde na kalbě v zatuchlé Plzni, protože Lipno bylo fakt skvělé.
Splácal: Hujer