Pohár vodáků na Čeňkárně + Plátno
22. – 24. 4. 2005
Účast: většina lidí z loděnice
Tradiční akce, která se koná již léta každý rok na jaře. A v podstatě každé pořádání závodů ČPV naší loděnicí je v podstatě rok co rok stejné. Čím se tedy tento rok odlišoval od ostatních?
Stavbu tratě opět zahajujeme již dopoledne v pátek. Sraz v loděnici máme rozfázovaný do několika časových úrovní, podle toho, jak je kdo schopný pracovat či nepracovat. Ráno v osm se tedy scházejí především studenti, nebo nepostradatelní vysocí funkcionáři – jako třeba stavitel tratě. (I když zrovna ten má trochu skluz)
Scházíme se všichni v Rejštejně v hospodě, kde si dáváme k snídani polévku. A někdy kolem poledne začínáme se stavbou tratě. První, z celkem čtyř brankovišť, je hned pod soutokem. Zde tedy Martin P, Jára, Hujer a Hugo (ten se zde cvaká a vyhnívá – hihi) usedají do kajaků a přetahují nejprve provázek. A pomocí něj následně drát, na který zavěšujeme samotné branky. Další brankoviště stavíme, bez zvláštních příhod, pod mostem. Následné, tentokrát jen přistání, má být na Rotafleku. Stavitel tratě ale dává kajakářům příliš málo na vědomí, že zde ty branky mají být. Čili jsme si tu na kajacích zablbli a poté fujazdili dál. Naštěstí nás ještě mizející v dáli stačil spatřit David, který právě dorazil autem, a začal urgentně mávat rukama. No a my si ho dokonce i všimli, takže hurá na břeh, kajak na rameno a džunglí po břehu zpět proti proudu.
Za hodné zaznamenání jistě stojí ubytování, kdy spíme v hospodě v Rejštejně nahoře v poměrně nóbl vybavených pokojích. Tedy, pravda je, že v místnosti se třemi postelemi nás spalo třeba dvanáct. (Ale například pro mě úroveň ubytování bylo velkým překvapením – domníval jsem se, že budu spát někde pod plachtou venku a táhnul s sebou zimní spacák)
Čili v pátek odpoledne se ubytováváme a především se zabydlujeme v hospodě, nebo dokud hřálo sluníčko i před knajpou. Postupně doráží většina aktivních členů loděnice a pozvolna pokalujeme, jucháme, Láva a Čurové hrají na kytary… Zajímavě se hluboko v noci baví Tuleňka s Džínou – ale asi nemusím popisovat. Kdo tam byl, ví, a kdo tam nebyl, jeho chyba.
V sobotu se nám přihlásilo celkem sto osmdesát závodníků. Vody bylo taky tak akorát. Myslím, že někdo trvrdil něco o devadesátce na vodočtu. Jako předjezdec jede Vašek Fastungel a Bob, který se hned dole u stánku zbořil, zatímco ostatní těžce pracovali a zapisovali šťouchy či neprojetí bran. Nemluvě o tom, že jsme pak všechna brankoviště s pomocí Járy a Martina P na kajacích bourali.
Postupně se ale všichni slézáme dole u stánku a dopíjíme sud. Někteří se ještě i vrháme na vodu – celkem asi ve třech vlnách. Se šerem se přemísťujeme opět do Rejna do pohostinství. Ale již ne všichni se účastní kalby dole. Zaprvé tam hrají nějací chlápkové cosi neposlouchatelného, zadruhé únava je přeci jenom znát.
V neděli někteří zůstávají na Otavě, kterou si i několikrát sjíždí. Někteří jedou raději domů a pak ještě (Moucha, Džína, Čuro, Hujer, Fíďa, Kubánec, Pulec, Šuk a Maťej) fujazdí na playspot do německého Platlingu. Je zde poměrně hodně pěkný stav vody, kdy je jí zároveň dostatek, ale zároveň to i drží. Potkáváme zde též spoustu trénujících známých z Čech. Dokonce je zde i legendární Oli Grau – sakra, doufám, že se to jeho jméno takto píše.
No a toď vše. Počasí nám přálo, slunko svítilo, nikdo se tu neutopil, snad tedy pohoda.
Splácal: Hujer