Předvelikonoční víkend jsme se předběžně s Jirkou a Pepou dohodli na vodačení na Šumavě, které se během předvelikonočního týdne změnilo ve vodačení v Krušných horách.
Místo sobotního oběda jsem se šel proběhnout k Radčicím a pak jsme s Jirkou a Bohoušem vyrazili kousek pod Přimdu k Norisovi na chatu, kde Noris a Jana dělali nějaké jarní práce. Nejdříve jsme poseděli, upekli nějaké špekáčky, já se šel ještě projít okolo obory, abych vyfotil nějaký lesní zvířata a se zapadajícím sluncem jsme se vypravili do místního hotelu, kde jsme předběžně domluvili letošní fotbalijádu.
Po několika pivech venku jsme šli všichni spát, já si ustlal pod smrčkem a chvilku pozoroval hvězdy, aby mě ráno mohli probudit krávy a ptáci. Po snídani jsme všichni vyrazili směr Karlovy Vary.
Nedělní cíl byl jasný. Rolava. Při prohlídce známé rolavské kaskády potkáváme Helenu ze Žížou, a pak pokračujeme nahoru do Nejdku. Průjezd okolo továrny je zavřen a tak startujeme z druhého břehu o malý kousek níže. Zde se také potkáváme s dalšími vodáky z Plzně– Čertem a Pískletem. Po převozu aut a další rozcvičce s toaletním papírem se konečně oblékáme do gumy a vyrážíme. Skvělá voda, jeden jez přenášíme, jinak jedeme všechno. Helena přenáší kaskádu. Bohouš okupuje jeden šutr. Jedu to trochu s respektem, ale nakonec všechno celkem v pohodě, takže z toho mám dobrý pocit a v cíli velkou chuť na pivečko, protože pořád svítí slunce a je parádně.
Po svačině u jezu s velkým válcem se rozhodujeme, že Černou pojedeme až v pondělí, a že se pojedeme kouknout na horní Bystřici. Kilometráž říká, že to bude příjemné zakončení dne. Jaké je však překvapení, když zjištujeme, že kilometráž nemluví pravdu a obtížnost i spád je o stupeň až dva výše. Teče hodně vody v docela velkém spádu, prakticky žádný vracák….. takže uděláme pár zastávek na prohlídku a focení a protože už je večer, tak se vracíme do Kájovo Varů, kde nám Jirka zajistil ubytování ve vybydlené místnosti v pobočce jeho firmy.
Posléze se přesunujeme do nejbližší zahrádky s hospodou. Já nejdříve ochutnávám kofolu, pak speciální velikonoční zelený pivo a pak nášupem několik výborných jedenáctek z Krušovic. Noris jde pro něco do auta a přibíhá, že nám někdo vypouští kola. Asi to byl hlídač objektu, kterému se Jirka nepřihlásil, že už jsme přijeli, takže jsme ještě nějaký čas debatovali, zda vrátný prémie dostane nebo ne. Noris s Janou odjíždí na kolech na kolonádu, do hotelu Pupp, aby se dostali až na zimní stadion, kde se zrovna hraje zápas mezi Slávií a Vary. Vary jsou nakonec mistři ligy, takže celé K. Vary troubí a oslavují, vyhlašuje se i plynovej poplach, a my dáváme navrch několik mistrovských rund dokolečka. Žíža má trochu peška, že je z Prahe. Před půlnocí jdeme spát.
Ráno s docela čistou hlavou vyrážíme do kopců, kousek pod Boží dar, kde z přehradní nádrže vytéká říčka Černá. Když čekáme na větší vodu, která stejně nepřišla, tak pozorujeme spousty cyklistů, ale i běžkařů v kraťasech. A taky spousty žab. Jeli jsme lehčí kus řeky, po prohlídce spodního kusu do Potůčku jsme zjistili, že na to teď nemáme morál ani čas na prohlídku a zajištění. Sfoukli jsme krásných 6 km cca WW I-III, objevili jsme další kus nádherný panenský přírody a již teď v duchu plánujeme do této oblasti kola a v zimě běžky. Měli jsme ohromné štěstí na počasí i vodu. Začátek řeky kličkujeme po horské pláni, pak se řeka zanoří do lesa a zvýší obtížnost. Cestou překonáváme pár stromů, brodíce se sněhem či lesní školkou. Poslední cca 1-2 km se obtížnost zvýší až na WW III a najednou jsme u vysedacího místa u mostu. Jirka tento úsek popisuje jako něco mezi Studenou Vltavou a Řásnicí. Jedeme všichni, jen Helena před o málo těžším závěrem vystupuje, asi proto, že viděla na břehu nahatého a tlustého chlapa. My ho viděli taky, ale důvod k zastavení a přenesení závěrečné kaskádky v lese to fakt nebyl :-). Pod mostem začíná podstatně výživnější úsek, který vynecháváme a necháme na objevení větším jezdičům. Dáváme tedy závěrečné pivko a každý samostatně vyrážíme směr domů.