Rakouské řeky - Salza a Steyer
23. – 25. 5. 2003
Účast: Pražák, Petr Urbánek, Hujer, Bohouš, Jirka Mrkos, Roman, Boháč, Maxi Housenka, Noris, Helena, Králík, Peťan, Směch, Karel Medyk, Íí, Klára, Rýša, Karel Hlaváček, Maťej, Prdíto, Vali, Martin Plch, Jára
23. 5.
Přejezd do Rakouska
Sraz v loděnici byl již ve tři hodiny v pátek. Většina lidí tedy odjela na loděniční poměry velmi brzy. Jen Pražskej Pražák dorazil až v šest. V noci jsme se všichni sešli na parkovišti kousek od kempu „u Maďara“ u řeky Salzy, kde se tradičně lehce pokalilo a většina z nás spala jen tak pod širákem – počasí naštěstí přálo.
Sobota 24. 5.
Sjezd Salzy – WWW I – II+
Po ranní hyeně a vařbě jsme odjeli k nástupnímu místu, převlékli se do neoprénů a započali se škvařit na slunci při čekání, až se přejedou auta. Takže jsme velmi záhy zase veškeré wasserhadry ze sebe urychleně strhávali a započali jsme slunečním paprskům nastavovat svá vybledlá těla.
Na vodu nasedáme až odpoledne a užíváme si peřejek a nádherného panoramatického okolí, jež nám řeka nachystala. Nicméně Pražáka to přestalo bavit a vystupuje již dříve, my ostatní sjíždíme volejovitým úsekem až ke kempu, kde jsme na dnešek spali. Jen nás celou cestu otravovala obrovská hejna malých mušek poletujících těsně nad vodní hladinou, jež nám zalézaly do uší, nosů, pusy,… Při výstupu se ještě strhla bojůvka a vzájemně jsem si házeli lodě a pádla dál do proudu řeky. Kolem pátý si Housenka, Hujer, Jára, Martin, Matěj, Íí a Klára udělali menší pěší výlet do okolních alpských výšin a pochytali všechny okolní klíšťata. Večer jsme se shromáždili kolem norisovy nové var lampy a Houska se chopil kytary a pěl do noci písně známé i neznámé. Ze zábavy nás vyrušil jen správce kempu, který byl hned vedle parkoviště, na němž jsme se totálně rozbordelili a asi jsme se zde posilněny alkoholem poněkud hlučněji bavili. Spravili to až tři Eura od každého.
Neděle 25. 5.
Sjezd Steyeru WWW II – III
Tato řeka sbírá vodu v oblasti Totes Gebirge a tak jsme ráno sbalili saky paky a pozorujíce v každé vesnici do krojů vymóděné Rakušáky jdoucích ze mše jsme přejeli do Hinterstoderu. Tam někoho napadá, že bychom si mohli dát už i horní úsek a nasedáme na vodu tedy již nad městem.
Po pochcaných šutrech uzounkým korytem splouváme k vodopádu Stromboding. Ten přeci jenom budí určitý respekt a tak ho raději obnášíme po silnici s loděmi na skřívaných zádech a na vodu nasedáme nad peřejkami, jež jsou kousek pod vodopádem. Další zpestření po volejnaté části přináší dřevěný jez, který všichni bez problémů včetně amerik skáčeme. Následuje příjemný peřejnatý úsek s perfektními výhledy na Gross Priel. Poté ještě zdoláváme delší mělkou peřej zakončenou skalní soutěskou o šířce přibližně tři metry se šikmým válcem. Ani peřej zvaná Autobus nás nezastihla nepřipravené a tak vylézáme u silničního mostu na silnici do Grazu. Třeba ještě dodat, že řekou nedávno musela projít nějaká velká povodeň a mnohá těžší místa byla tou velkou vodou zarovnána.Vaříme chutnage a hurá domů.