Vodácký oddíl TJ Union Plzeň

V nezbytném jednotni, v pochybném svobodni a ve všem s pochopením.

Maily od TuLeňky
-
Maily z putování po Bolívii a Peru.

Peru, Nazca               17.5.2006

Ahojky, zdravim z Peru a tady je uz opravdu posledni cast naseho putovani v Bolivii :-)

    Po navsteve Tihuanaca jsme se vsichni vratili zpet do La Pazu a nasli utociste u Olinky doma, coz v sedmi lidech a sedmi krosnach pro maly bytecek byl asi zazitek. Tom 1 z pracovnich duvodu v pondeli rano odletal zpet do Cech a tak chudak rano vstaval ve 4.15, aby radiotaxikem odfrcel na 5 hod. na letiste. Olca sla rano do prace. A ja, Milan , Lenka 2 a Tom 2 jsme vyrazili na Chorotrek. A jelikoz jsme jeste predtim vecer zakoupili nejake lahvinky mistniho vinka na ochutnavku- vynikajici- takze si dovedete predstavit jak jsme vsichni byli rano vyspali :-)

     Chorotrek je cca 3denni trek z 4800 m do nejakych 1300m.n.m - aneb za dny tri se sejdou Andy.

Trek zacina ze sedla La Cumbre,coz je par desitek kilometru od La Pazu (hl.mesto Bolivie),kam je nutno se nejak busem dostat. Slovo nejak pisi zamerne. Akce Chorotrek zacala v pondeli rano nasi potrebou nakoupit zasoby na tuto akci a sehnat benzin (bezolovnaty) do Milanovo specialniho varice,coz se ukazalo jako nejvetsi problem. Behem jizdy taxikem od Olcy do centra jsme navstivili nekolik benzinek, jenze bezvysledne.Stejne tak dopadlo shaneni benzinu po vsech moznych obchodech-zelezastvi, lekarnach, prodejnach vsehomozneho...jak bych nazvala tyto obchody.Takze musime nakoupit tak abysme nemuseli varit-no nepotesi to. Po nakupu susenek,peciva,bananu,mandarinek,jablek,syru a vody se nase nozicky pod batohama jeste vice prohly a my mohly vyrazit smer Villa Fatima (ctvrt mesta odkud jezdi busy timto smerem). Na Fatime jsme se celkem rychle nalodili do patricneho busu.Jenze jsme cekali nez se naplni (klasika v Bolivii),takze z odjezdu za pet minut byla minimalne hodina.Do sedla La Cumbre jsme se dostali v 17.hod.-vyborny cas pro start treku stoupajiciho do cca 4900 m.n.m a pak az teprve dolu. Noo,predstava ze budeme spat v teto vysce nas moc nelakala, neb jsme byli pripraveni spise na teplo.My s Milanem mame sice zimni spacaky,takze to je dobre, ale L2 s T2 maji spacaky typu na kolo. Nastesti jsme stacili do tmy dojit pod 4000 hranici.Utaborili jsme se v jedne z kamennych ohradek byvalych policek ci pastvin. Uvarili jsme polivku na skomirajicim varici a zalehli.

       Den druhy-25.4. nam cestu krasne osvetlovalo slunicko a asi po hodine cesty jsme dosli do prvni a na dalsi dny i posledni vesnicky se skolou. Jidlo nam nikde neudelali a nikde nic neprodavali a tak jsme s vidinou ze dalsi dny asi budeme otrhavat palmy vyrazili dal. Ze skal a odolne travy se postupem casu keriky, zacali se objevovat kvetouci  a prijemne vonici rostliny a stromky, z potucku se postupne stavala divoka reka a my zacali odkladat obleceni. Jen dalsi den rano nas zastihl dest, ale kolem poledne uz zas bylo vse v pohode.Jen kdyby tak nestipalz ty desne otravne musky,necitite kdyz sednou az kdyz stipnou,ale pak se nestacite divit-i kdyz jsem mela dlouhe kalhoty, mela jsem za chvili tak otekle cele nohy,ze jsem se ani nevesla do bot (a pekelne to ztvrdlo a bolelo) a lytka jsem mela jak stehna-noo krasa :-(  

        Teprve druhy den vecer jsme potkali prvni trekare,jinak jen par mistnich v osadach cestou.

        Posledni den treku (ctvrty) vedla cesta vzdycky kus nahoru a kus dolu,coz v tropech bylo celkem narocne a hlavne .....moje nozicky....snad to nekdy splaskne......no a bolivijsky prirodni nepasterizopvany syr v kombinaci s vodou z potucku udelat taky sve.....uz se nemusim starat co budu jist...nic.  Ale ta krasa kolem - a voni to jak v botanicke zahrade:-)

        Schazime dolu do vesnice- Chaira-odtud se musime dostat do Coroica. Chairo je mala vesnice s prasnou cestou bez nejake hromadne dopravy.Jedina moznost odvozu je dzipem-a neb kolik lidi se vejde do dzipu? Nas se veslo 16 lidi+ ridic+16 batohu.....dobry neee.....teda z toho dva sedeli na strese....coz bylo zajimava hodinu trvajici cesta -prevazne sotolina a pak kousek asfalt,ale do kopce:-)

        Do Coroica jsme dorazili kolem seste vecerni. Predstava nasledujici ctyrhodinove cesty nahoru do La Pazu po tzv. nejnebezpecnejsi silnici sveta za tmy nas nezlakala, a tak jsme zde zanocovali a na La Paz se vydali az dalsi den. Popisovat tuto cestu moc nema smysl, vystiznejsi asi bude prilozene foto. Jen snad to ze je sotolinova a jezdi se tu vlevo,aby ridic jedouci dolu mohl kontrolovat levou stranu a nespadl do srazu (mijeni dvou aut je tady mistama  jen tak tak).

Nastesti do La Pazu jsme dojeli vporadku.Ale kdyz jsem to videla urcite bych tuhle cestu nejela na kole,jak to dela spoustu silencu-cca 70 km z kopce po velmi prasne silnici propletajici se mezi autama s hodne zatackama-noo mozna tenhle druh adrenalinu nekomu vyhovuje:-)

      Jsme v La Pazu,vyrizujeme Milanovo problemy s bankomatama a vse dalsi potrebne a chystame se na nas prejezd do Peru-viz priste :-)

 

 Ahojky Lenka

Ahojky ,

zdravim opet z hlavniho mesta Bolivie-La Pazu.

Nas pobyt v hornickem meste Potosi jsme ukoncili navstevou jednoho mistniho hudebnika Gabriela (charangisty=neco jako mala kytarka) se kterym se Milan seznamil predchozi vecer na koncerte. Gabriel nam predvedl hru na charango - super a ziskali jsme od nej 2 CD s touto hudbou. Navstevu jsme zavrsili spolecnym obedem v jedne mistni restauraci spolecne s Gabrielem ajeho pritelkyni a sestrou. A hura na autobus(stavka dopravcu skoncila). S nejistotou ve strevech (obed byl velky a bus nema zachody a buhvikdy zase zastavi) opoustime Potosi a vstric Uyuni. Uyuni  je male podivne provincni mesto uprostred nicoty, prasne s minimem zajimavosti,ale maximem cestovnich agentur poradajici vylety na Salar de Uyuni (solnou poust)-tech je tady 60.

Cesta z Potosi do Uyuni trvala 8 hodin a vubec nespatrila nic co by se podobalo asfaltu ci jinemu umelemu povrchu. Temer cela vede pres (polo)poust-krasne vyhledy, ale prasno. Takze po vylodeni nase batohy,ktere se vezli na strese vypadali uplne humusne. (A my na tom nebyly o moc lepe).Ale jak jsme meli videt pozdeji prachu muze byt jeste vice.

Po ubytovani v jednom hostelu jsme obesli par techto cestovek a vybrali jednu z nich- Esmeraldu. Coz se nakonec ukazalo jako super vyber.

Po veceri v mistni pizzerii (turisticka mesta maji vyhodu pizerii, a tim i jistejsi stravy pro nase streva), jsme po mensim komunikacnim ruchu nasli nase nove spolucestujici na 4 denni vylet na salar- Lenku a Tomase (taky). Ostravaky. Tom studoval gympl s Olinou (pro ty co v tom maji binec,tak Olina je Ceska z Ostravy,ktera pracuje v La Pazu, s niz jsme se seznamili pres par lidicek pres internewt pred nasim odjezdem a ktera nam poskytla nocleh u sebe doma prvni noc a skladiste nasich prebytecnyvh veci).

Takze nasledujici den jsme ve slozeni Milan,Olga,Lenka,Tom,Lenka,Tom (6 kousku)+ ridic Franko+ kucharka Anselma vyrazili na 4 denni vylet na Salar de Uyuni a jezera na jihozapade  Bolivie.

Krasny 4denni vylet pi kterem jsme dzipem ujeli cca 500 km, videli solnou poust a ostrov s kaktusy uprostred ni, hotel postaveny cely ze soli,plamenaky, krasne barevne laguny, hrbitov vlaku (za mestem na kolejich stoji stare rezavejici lokomotivy postahane i z okolnich zemi-neco pro milovniky vlacku).....

Solna poust-predstavte si 12 000km2 pouste kde misto pisku je sul, ve vrstve par centimetru az 9 metru. Sul se tady tezi , pak pytlikuje a prodava.A vzhledem k tomu ze je tesne po obdobi destu tak na tom bylo misty cca 20 cm vody, takze se to vse lesklo jako zrcadlo.

A to vse v nadmorske vysce cca 3000- 5000 m.n.m.

Noo,a jelikoz uz musim koncit,tak ted strucneji.

Po dojezdu zpet do Uyini nas po velkem shaneni listku cekala nocni 12hod,. cesta busem do La Pazu,

Pani nam vsak zapomnela:-) rict ze po 8 hodinach cesty (to jest ve ctyri rano) musime v Oruru prestoupit na jiny bus. A tak nas ridic svych lomoznym krikem ve ctyri rano probudil-hura,hura, rychle na bus do La Pazu. Takze ve ctyri rano jsme za plynuleho nadavani provedli presun s plnyma rukama veci z busu (vcetne rozbaleneho spacaku napr. protoze tady se vubec nikde netopi a v noci to v busu  vzhledem k tesneni,venkovnim teplotam a nekdy otevrenym oknum neni hicno) a batohem na zadech.

V osm rano jsme pak dorazili vcera do La Pazu.

Po vyzvednuti par veci u Olgy ted provadime relaxaci v mistnim hotelu Torino. Neb me prudusky az tak uplne nerozdejchali teplotni zmeny a prach u lagun.Takze kaslu a kaslu.

Ale co se tyka vysky pohoda-Ted jsme cca 3800 m.n.m a vse Ok.

Dobrou noc

Bolivie, La Paz     30.4.2006             11:23

Ahojky,opet zdravim z daleke Bolivie (teda na nejakou dobu naposled,neb od zitrka to bude uz z Peru),

muj posledni mail koncil presunem z prekrasneho jihozapadu Bolivie  - solne pouste a nasi expedici dzipem po ni, a pak naslednym presunem do La Pazu.

V La Pazu jsme s Tomem pachali relax a ja se snazila lecit sve prudusky a vzorne zobala antibiotika.

Takze zatimco Milan se projizdel po jizni Bolivii na koni (okoli Tupizy)(nadmorska vyska Huany by mu asi moc nesedla), Lenka II. s Tomem II. a Olgou poznavali krasy mest Sucre a Potosi (kde my uz byli), my s Tomem zjistovali v La Pazu moznosti vystupu na Huaynu (6088 m.n.m).

Domluvili jsme si v jedne mistni cestovni agenture tridenni "expedici" na Huanu - my dva, guide a nosic. Noo,jak se ukazalo pozdeji, ne vse bylo tak super jak tyto sluzby na zacatku vypadaly.Ale to je na delsi povidani. Tom za vsech slozitejsich okolnosti vrchol slavne dobyl, pro me a me vyplyvle dychaci ustroji zustal uplny vrchol nedobyt a skoncila jsem nekde v 5500-5600 m.n.m. Viz mozna nekdy delsi vypraveni:-)

Po Huane nasledoval nas presun do oblasti jezera Titicaca,coz je nejvyse polozene splavne jezero,o nez se deli Bolivie s Peru. Pro Bolivii je to takove jejich more,nebot behem svych valek prislo o more,coz ji doted traumatizuje. A tak ma na T. i sve valecne namornictvo:-)

Nase cesta nas zavedla do pristavniho mesta Copacabana, cca 4 hod. jizdy od La Pazu. Copacabana nas uvitala krasnym zapadem slunce nad jezerem,ktery jsme si vychutnali z vrcholu krizove cesty nad mestem. Skoro mel clovek pocit ze je u more.......skoro.......ale ten chlad kdyz slunce zapadlo....no co by clovek nechtel v 3800 m.n.m.vysce:-)  

Pote jsme ochutnali mistniho pstruha- zvlasnost jezera Titicaca- mistni specialitu-ma ruzove maso podobne lososu a je fakt skvelej :-) a pak ochutnavka mistniho vina........a............ hura spinkat.

Dalsi den jsme se vydali na Isla del Sol (ostrov slunce). Po asi hodinu a pul trvajici jizde mistni barkou jsme se vylodili na ostrove,ktery nam zprvu pripominal "past na turisty". Predincka pamatka- ruiny schodu- splhajici nahoru jako jedina cesta ,kolem niz postavali pani prodavajici sve vyrobky a hned u lodi davy deti nahanejici turisty do vybranych hostelu....... Kdyz jsme tim vsim zdarne prosli az na vrchol a ubytovali se v nami vybranem hostelu a setrasli jsme "naseho maleho pruvodce" zacalo jsme konecne mit trochu pocit ze z tohohle ostrova ihned neutecem, a tenhle pocit nam nastesti zesil pote co jsme se v tech pet odpoledne vydali na prochazku po tomhle asi 10 km dlouhem ostrove. Krasne vyhledy na jezero a vzdalene vrcholy pohori Cordillera Real fakt stali za to. Cesta po hrebenu,misty lemovana stromy eukalyptovniku s nadhernymi vyhledy........a krome nas jen par vesnicanu vracejicich se z policek, ktera terasovite zdobila obe strany kopce padajici od cesty na obe strany dolu do jezera.Nooo,kdyz jsme koukali na ty policka brambor-urodnost asi nic moc :-(

Po noci,ktera nebyla zrovna moc horka a po prijemne snidani jsme se barkou vydali zpet do Copacabany, kde jsme se opet slavne potkali s Milanem.

V Copacabane jsme jeste stacili navstivit na kopci Horca de Inca,coz je jakoby brana tvorena dvema vertikalnimi kameny a jednim horizontalnim,ktera ve spojeni s okolnimi skalami tvorila inkum jakysi kalendar. "Mili" spanelsti dobyvatele pak toto mylne povazovali za sibenici.

A hura na skok do Peru, nebot soucasny novy indiansky prezident bolivie Evo zavedl jednu prima vec- CR ma umoznen bezvizovy pobyt v B. na 90 dni,ale po 30 dnech clovek musi opustit zemi anebo zaplatit neco jako pokutu -cca 500 Kc a 30 Kc za kazdy dalsi den. A tak prekracujem hranici do Peru, aby jsme tu stravili noc a dalsi den se mohli vratit do Bolivie s razitkem v pasu na dalsich 30 dni.

Po vyspinkani v peruanskem hranicnim mestecku se rano chystame zpet do Bolivie,jenomze to znamena absolvovat zase hranicni byrokracii. A protoze jsme asi vstali moc brzo (Peru ma o hodinu mene nez Bol.) cekame pred peruanskou celnici asi hodinu nez se konecne mistni celnici rozhodnou pracovat.

Pote se uz celkem v pohode presouvame zpatky do bolivijskeho Tihuanaca (predincke vykopavky cca 70 km zapadne od La Pazu a cca 60 km od naseho hranicniho prechodu), kde mame sraz s Olinou, Alfredem, Tomem II. a Lenkou II.

Noooo,a pokracovani priste.........:-)

PS:V priloze jsou nejake tematicke obrazky - zadnej zazrak,ale moc se mi nedari stahovat do compu moje foto
 

Papa Lenka

V La Pazu  14.4.2006   21:17

Ahojky ,

zdravim opet z hlavniho mesta Bolivie-La Pazu.

Nas pobyt v hornickem meste Potosi jsme ukoncili navstevou jednoho mistniho hudebnika Gabriela (charangisty=neco jako mala kytarka) se kterym se Milan seznamil predchozi vecer na koncerte. Gabriel nam predvedl hru na charango - super a ziskali jsme od nej 2 CD s touto hudbou. Navstevu jsme zavrsili spolecnym obedem v jedne mistni restauraci spolecne s Gabrielem ajeho pritelkyni a sestrou. A hura na autobus(stavka dopravcu skoncila). S nejistotou ve strevech (obed byl velky a bus nema zachody a buhvikdy zase zastavi) opoustime Potosi a vstric Uyuni. Uyuni  je male podivne provincni mesto uprostred nicoty, prasne s minimem zajimavosti,ale maximem cestovnich agentur poradajici vylety na Salar de Uyuni (solnou poust)-tech je tady 60.

Cesta z Potosi do Uyuni trvala 8 hodin a vubec nespatrila nic co by se podobalo asfaltu ci jinemu umelemu povrchu. Temer cela vede pres (polo)poust-krasne vyhledy, ale prasno. Takze po vylodeni nase batohy,ktere se vezli na strese vypadali uplne humusne. (A my na tom nebyly o moc lepe).Ale jak jsme meli videt pozdeji prachu muze byt jeste vice.

Po ubytovani v jednom hostelu jsme obesli par techto cestovek a vybrali jednu z nich- Esmeraldu. Coz se nakonec ukazalo jako super vyber.

Po veceri v mistni pizzerii (turisticka mesta maji vyhodu pizerii, a tim i jistejsi stravy pro nase streva), jsme po mensim komunikacnim ruchu nasli nase nove spolucestujici na 4 denni vylet na salar- Lenku a Tomase (taky). Ostravaky. Tom studoval gympl s Olinou (pro ty co v tom maji binec,tak Olina je Ceska z Ostravy,ktera pracuje v La Pazu, s niz jsme se seznamili pres par lidicek pres internewt pred nasim odjezdem a ktera nam poskytla nocleh u sebe doma prvni noc a skladiste nasich prebytecnyvh veci).

Takze nasledujici den jsme ve slozeni Milan,Olga,Lenka,Tom,Lenka,Tom (6 kousku)+ ridic Franko+ kucharka Anselma vyrazili na 4 denni vylet na Salar de Uyuni a jezera na jihozapade  Bolivie.

Krasny 4denni vylet pi kterem jsme dzipem ujeli cca 500 km, videli solnou poust a ostrov s kaktusy uprostred ni, hotel postaveny cely ze soli,plamenaky, krasne barevne laguny, hrbitov vlaku (za mestem na kolejich stoji stare rezavejici lokomotivy postahane i z okolnich zemi-neco pro milovniky vlacku).....

Solna poust-predstavte si 12 000km2 pouste kde misto pisku je sul, ve vrstve par centimetru az 9 metru. Sul se tady tezi , pak pytlikuje a prodava.A vzhledem k tomu ze je tesne po obdobi destu tak na tom bylo misty cca 20 cm vody, takze se to vse lesklo jako zrcadlo.

A to vse v nadmorske vysce cca 3000- 5000 m.n.m.

Noo,a jelikoz uz musim koncit,tak ted strucneji.

Po dojezdu zpet do Uyini nas po velkem shaneni listku cekala nocni 12hod,. cesta busem do La Pazu,

Pani nam vsak zapomnela:-) rict ze po 8 hodinach cesty (to jest ve ctyri rano) musime v Oruru prestoupit na jiny bus. A tak nas ridic svych lomoznym krikem ve ctyri rano probudil-hura,hura, rychle na bus do La Pazu. Takze ve ctyri rano jsme za plynuleho nadavani provedli presun s plnyma rukama veci z busu (vcetne rozbaleneho spacaku napr. protoze tady se vubec nikde netopi a v noci to v busu  vzhledem k tesneni,venkovnim teplotam a nekdy otevrenym oknum neni hicno) a batohem na zadech.

V osm rano jsme pak dorazili vcera do La Pazu.

Po vyzvednuti par veci u Olgy ted provadime relaxaci v mistnim hotelu Torino. Neb me prudusky az tak uplne nerozdejchali teplotni zmeny a prach u lagun.Takze kaslu a kaslu.

Ale co se tyka vysky pohoda-Ted jsme cca 3800 m.n.m a vse Ok.

Dobrou noc

Přihlaš se, aby jsi mohl komentovat

Vodácký oddíl TJ Union Plzeň, Radčická 4,  Plzeň

Copyright © 2014. All Rights Reserved.


DMC Firewall is developed by Dean Marshall Consultancy Ltd