Jizerské povelikonoční ježdění
Víkend 21. – 23. 4. 2006
Účast: Kubánec, Moucha, Hujer, Klára, Íí, Petra, Směch + Hanka, Noris, Helena, Jára, Králík, Martin Plch
Pátek 21.4.
Přejezd na směchovu chatu
Sobota 22.4.
Splutí Kamenice z Plavů do Jesenné WW II-IV + Kamenice v Tanvaldu III-IV – na vodočtu v Plavech cca 80 cm = 17 kubánců
Po ránu musíme Norise trochu krotit, aby nás na vodu nevyštval příliš brzy a docela se nám to daří, zvláště když má auto jako poslední v řadě. Nejprve zastavujeme nad Tanvaldem a pěšky si prohlížíme úsek Kamenice protékající Tanvaldem. Jelikož je zde poměrně slušný stav vody, tak se domlouváme, že si to odpoledne, až z tajícího sněhu voda ještě přibude, dáme. Teď sjíždíme do Plavů, kde si vybalujeme vodácké náčiní a v hospodě pak čekáme na svoz aut.
V soutěsce řeky Kamenice nám nejprve předvádí trochu podívané Klára, která v jednom spádovém místě potkala obrovský šutr, na který se pokouší po špičce kajaku vyšplhat. Nicméně na šutru zůstává vyset ve svíčce a s hlavou pod vodou. Nakonec jí to nějak vyfluslo a Klára úspěšně eskymuje. Asi v nejobtížnějším místě na konci Navarovské soutěsky se pro změnu cvaká Íí a zvedá až na několikátý pokus pod dalšími peřejemi. Petra, Plch a Noris si to moc čistě taky nedávají a Helena s Klárou raději obnášejí. Naopak příjemně překvapil Králík, který to se zlomeným pádlem zvládnul na jedničku. Ale to nic nemění na faktu, že je to pořad jen podřadný singlíř J. Za zmínku ještě stojí Směch, který si dal pár rodeových figur v jednom z posledních válečků, a který končí v Navarově. Ostatní si to fujazdíme dále k Tobogánu, kde tentokrát vyhnívá Íí. Jinak ostatní zdejší peřej projeli na pohodu, maximálně s dolním eskymákem. I když Kubánec si zazvedal již v nájezdu. Vynesl si to tedy znovu a dal si repete se stejným průběhem - ? Na nepochopitelném místě někde ke konci úseku Kamenice ještě vyhnívá Klára a na stejném místě drhne hlavou a zády šutry i Jára a o nějaký ten butr zvedá až na potřetí.
Neděle 23.4.
Splutí Mumlavy z Harachova WW III – IV – na vodočtu v Mýtě je 130 cm + Jizery z Mýta do Vilémova – na vodočtu v Mýtě cca 70 cm
Počasí tu nyní máme o poznání lepší než minulý týden. Přesto je ale všude kolem nás sněhu požehnaně a dokonce jsou v Hatrachově ještě i poslední lyžaři. Stále jsme tedy navlečeni v dlouhých kalhotách a fleeskách. Otázka po ránu zní, kterou řeku sprášit. Údernější skupina je pro Safírák a Horní Jizeru, ale byl by problém se svozem auta. Nakonec se tedy všichni vydáváme do Harachova na Mumlavu, kde se soukáme do hnusných a odpudivých smradlavých a mokrých waserhadrů, soukáme se do lodí a skáčeme úvodní jezík. Ačkoliv ten vypadá zprvu poměrně nezáludně, tak skoro všechna voda protéká úzkým srkem a pod ním je trochu váleček. Chce to tedy nahoře alespoň lehce smočit pádlo ve vodě a trošku to pak boofnout. Což nejprve neprovádí Helena, ale dole alespoň úspěšně eskymuje. A poté se do válečku bez rychlosti doslova zapichuje Klára, cvaká se a několikrát statečně zkouší zvedat. Ale váleček docela drží, takže kajakářka opouští loď a váleček jí u dna propouští. Pak už jen čekáme, až to vyplivne i nebohou loď.
Všechny holky nakonec končí Mumlavu pod silničním mostem. Ostatní si jí dáváme až do soutoku s Jizerou. Opomenout nesmím svojí navigaci ostatních před druhou skluzavkou, kdy Norise s Járou a Plchem posílám omylem do leva na dámskou cestu, z které ale trochu bolí zadek. Holt, když se mi ptají v okamžiku, když jsem ve vracáku pootočen o sto osmdesát stupňů proti proudu…
Z nazelenalé vody mumlavské se tedy nakonec vléváme do tmavých mocných hnědých vod Jizery. Na soutoku si chvíli dáváme oddych a poté pokračujeme po řece až do Vilémova. Plch předvádí pěknou vypečenost, když místo aby zavěsil těsně nad Ostrovem Hrůzy za námi do posledního vracáku, tak se cvaká a hlavně ani neeskymuje! Dává si tak hlavou dolů úvodní skočík, ve kterém se proud rozděluje na dvě ramena. Naštěstí se alespoň dostává do toho levého a tam pak úspěšně zvedá a zavěšuje do vracáku. Trochu mu to asi pochroumalo morál, a tak si Martin přenáší loď na druhou stranu ostrova a nasedá na spodku pravého ramena a vyhýbá se tak válci na konci levého ramena, který ostatní projíždíme těsně vpravo u břehu. Jizeru zakončujeme ve Vilémově splutím zdejšího jezu.
Tento víkend se zde také potloukal Čůro s kopečkovo bandou a mimo jiné sprášil Safírák a Horní Jizeru a to v poměrně rekordním čase asi dvou hodin.
Splácal: Hujer
A teď ještě (víkend 21. – 23. 4. 2006) jednou, tentokrát z pohledu Íí:
V pátek na večer jsme se pomalu sjížděli ve Smržovce u Směcha na chalupě. Před půlnocí dorazilo i Mouchovo auto – s menším pražským zpožděním. Jen taktak jsme stihli zaběhnout do místního obchůdku s vínkem, trošku jsme nakoupili a pospíchali jsme večírkovat.
V sobotu ráno jsme posnídali a po tom, co jsme (resp. Noris) příjemně naladili Mouchu, odjeli jsme omrknout horní úsek Kamenice (Tanvald). Kousek jsme se kolem ní prošli a její sjetí se dohodlo na večer. Přesunuli jsme se tedy na začátek spodního úseku. Byl docela pěknej stav a já si nemůžu stěžovat, že bych na vodě neměla co dělat – spíš naopak. Dorazili jsme před Navarovskou soutěsku, jdem si jí prohlídnout a Moucha, Kuba, Huhu, Jára a Martin sjíždí níž. Skáče k nim taky Noris a pak i já, ale hlavou dolu a……..zvedla jsem-ale docela pozdě. Takže mě to sneslo dál a dál, ještě jsem si párkrát zbytečně zvedla a zastavila jsem dost daleko od ostatních ve vracáku. Ještě sjela Petra, Králík a Směch, Klára s Helenou přenesly.
Byl před námi ještě tobogán..tam si zazvedali skoro všichni a já jsem si zaplavala. Loď nám pomohli odlovit nějací Němci. Lovili ji dlouho a když se konečně povedlo, Kláry loď uvízla uplně stejně. Dojeli jsme k výstupnímu místu, převlíkli jsme se, Noris opět všechny pobavil poškádlením Mouchy, který málem neskončilo dobře…navázali jsme a odfrčeli na hořejšek.
Ten jsme nakonec já, Helena, Petra, Klára a Králík nejeli. Fotili jsme na břehu a pak poslouchali zbytek, jak si vodu pochvaloval. Večer se nám opět trochu protáh – navštívili jsme místní Pivrncovu putyku.
Nedělní ráno začalo stejně jako předešlé. Snídáme a odjíždíme směr Harrachov. Cestou jsme si prohlídli spodní část Mumlavy, přičemž jsme usoudili, že dolejšek nejspíš nepojedem všichni. Pod můstkama se teda převlíkáme a jedem. Hned na prvním skoku se nám přitopila Klára. Dál už to bylo vcelku bez problémů-párkrát jsme si zazvedaly (já, Klára). Kus nad podkovou vystupujem a táhnem si lodě k autu. Pak už se jen díváme, jak si ostatní užívají spodek. Na soutoku vylejzá Noris a skupinka Jára, Martin, Moucha, Huhu a Kuba vyjíždějí na Jizeru s docela vysokym stavem vody. Martin měl na ostrově hrůzy nějaký problémy, který ale naštěstí vyřešil včas. Sjíždíme autama, všichni se v pořádku scházíme u výstupu, navazujem lodě a odjezd směr domů…..
Sepsala: Íí