Vodácký oddíl TJ Union Plzeň

V nezbytném jednotni, v pochybném svobodni a ve všem s pochopením.

IMG_5030_hdrAhoj, toto je můj prázdninový příspěvek do naší vodácké kroniky. Zároveň to berte jako pozvánku na naše další budoucí běhání.

Dále byl bych rád, kdyby jste se konečně vzepjali k podobným činům a sepsali nějaké povídání o vašich prázdninových akcích, ať už na vodě nebo jinde. Byla by škoda, aby vaše zážitky nenávratně propadly do hlubiny dějiny....

Někdy v červnu se domlouváme s Jirkou, že u příležitosti naší návštěvy na 25 výročním ohni Žlutého kvítku, si zkusíme tréninkově zaběhat na Šumavě. Jirka nakonec přesvědčí i Maťu, pro kterou to bude první běžecká dvacítka v životě.V pátek večer se postupně potkáváme na Paulince, já přícházím vandrem pěšky ze Sušice, ostatní přijíždějí auty. Večer jsme nejdříve svědky besedy s vodáckým spisovatelem Zdeňkem Šmídem, kterého doprovází na kytaru Samson a později u ohně ku příležitosti 25 let Žlutého kvítku i Janička a další. Večer si všichni skvěle užíváme, až me z toho po ránu trochu bolí hlava.
Ale nakonec čerstvý vzduch vše spravuje a odpoledne po křtu nováčků, při kterém byl mimochodem pokřtěn i Semínko, se vydáváme s Maťou a Jirkou na procházku z Modravy na Jezerní slať, protože Maťa jí zná jen pod sněhem a taky chtějí s Jirkou vyzkoušet trekové hůlky. Já jim říkal, že hůlky jsou dobré, když maj batoh na zádech a jdou do kopce. Připadali si prý divně, a proto jsme to museli zajíst výbornou polívkou v modravské hospůdce. Celou dobu jsme si dodávali kuráž na náš nedělní dopolední běh a přitom i vymysleli konečnou trasu kudy to vlastně v neděli poběžíme. V sobotu večer na nás při slavnostním slibovém ohni padá ospalost a tak jdu skoro hned po večerce spát.
Ráno se vzbudím, pořádně se nasnídám, udělám pár strečingových pohybů, když v tu přichází Jirka ze Srni, kde jsme a tak.... Moucha nás odváží autem na Srní k Hasičárně, kde utahujeme tkaničky, nasazujeme šátky, prostě provádímě poslední přípravy před akcí. Už se moc nesmějeme, protože nevíme, co to s námi udělá. Takže nejdříve asi 200 metrů jdeme, abychom mohli spustit naše sporttestery, srdeční pumpy, nafukovací plíce a pak se dáváme do klusu, abychom mohli celkem lehce vyklusat do prvního kopečku. Jirka neustále udivuje perfektní znalostí jednotlivých vzdáleností. Naše trasa vede nejprve po Srnském okruhu, kde na začátku vystoupáme pár výškových metrů, naše pumpy a plíce se konečně po cca 2 km dostávají do toho správného tempa a pohody a začínáme si běh užívat a při naší cestě klábosíme a probíráme samé důležité věci. Já tedy jsem spíš zticha, protoze mám tak trochu strach z krize okolo 15 km (už jsem si to párkrát totiž zažil), jestli přijde nebo ne a tak se snažím co nejvíce šetřit síly a myslím jen na své běhy. Ze Srnského okruhu posléze vystoupáme k Vchynicko-Tetovskému kanálu, odkud nás čeká pár krásných kilometrů po rovince okolo kanálu. Na chvilku se zastavujeme u pramenu, který tam vidím prvně, protože v zimě tam byl vždycky jenom led. Míjíme odbočku na Oblík a pokračujeme stále rovně směrem k Rokytě, kde nastoupáme poslední metry a teď už víme, že to bude jen pěkně z kopce dolů. Občas míjíme nejaké turisty nebo nás míjí cyklisti. Z Rokyty seběhneme dolů po silnici na Antýgl a pak pokračujeme mírným skopečkem dolů okolo Vydry na Turnerku a pak až na Čeňkovo pilu. Zde potkáváme docela hodně lidí, ale ani na Vydrýska se nejdeme kouknout, protože nechceme zastavovat, aby nám neztuhly svaly a neuschnul pot. Potkali jsme také tři běžce, pravděpodobně tátu se syny, jeden z nich běžel jako by měl už nějakej maraton nebo těžkou nemoc za sebou :-) Cesta okolo Vydry se běží se skvěle, protože je to z mírného kopce a tak není problém běžet rychlostí přes 10 km/h. Poslední kilometřík po silnici z Čeňka na Paulinku Maťa překvapuje a nasazuje tempo a dobíhá Jirku, který se na posledních pár metrů od nás utrhnul. Mě to taky nedá a taktéž nasazuji k závěrečnému finiši a společně dobíháme doprostřed tábora na Paulince.
Po svačince, koupeli v řece a po příjezdu Heleny s rozbitou hlavou se vydáváme do Sušice oslavit náš výkon zaslouženou banánovou miskou v místní cukrárně. Takhle hezky jsme si tedy zakončili jeden náš červencový víkend.

Rekapitulace z králíčího pulsměřáku:
Vzdálenost: 22,49 km
Čas: 2:30:43
Průměrná rychlost: 8,95 km/h
Maximální rychlost: 12 km/h
Průměrný králičí puls: 143 tepů/min

Skromný výběr fotek (hlavně dospěláci z našeho oddílu) je tady na stránkách v galerii, zbývajícího hromada fotek z mého vandrování a slavnostních ohňů a křestů  na táboře Žlutého kvítku můžete najít na www.kralikovo.cz

Pokud někdo chcete, tak jestli všechno dobře dopadne, někdy na podzim chceme tento šumavský výběh zopakovat znovu, kohokoliv rádi přivítáme mezi sebe. Běh je fakt dobrej základ pro všechny sporty, do nedávna jsem tomu nevěřil ani já. Běhal už lovec mamutů, když přemýšlel jak vyrobit pádlo!

Přihlaš se, aby jsi mohl komentovat

Vodácký oddíl TJ Union Plzeň, Radčická 4,  Plzeň

Copyright © 2014. All Rights Reserved.


DMC Firewall is developed by Dean Marshall Consultancy Ltd